I když by neznalí mohli prohlásit, že jde jen o zbytečnou formalitu, není to pravda. Závodění ve vznášedle je v tomto případě opravdu diametrálně odlišné. Kola a pouze fyzikální síla držící vozítko nad povrchem, to je panečku odlišná jízda! Naprosto jiný je i pocit a celková rychlost. Ta dosahuje několikaset kilometrů, což v těch nejvyostřenějších případech znamená i pěkně rozmazanou obrazovku. Z tohoto grafického efektu jsem měla zpočátku celkem rozpačité dojmy. Kazí to snadnost orientace na trati, navíc mě osobně nepřišlo, že by to projekt nějak výrazně graficky obohacovalo. Postupem času jsem si ale i na tuto drobnost zvykla a tak nějak si ji ke hře přiřadila. Mohlo to být lepší, promyšlenější, ale problémů to příliš nenadělá.
To mě daleko větší trampoty zpočátku dělal fyzikální model. Ten je od simulátorů, na něž jsem zvyklá, výrazně odlišný. Ostatně moje první kroky ve hře vypadaly jako jízda opilce, který požil opravdu mnoho. Nebylo výjimkou, když jsem dvakrát po sobě jednoduše vyjela z tratě a to o poměrně velký kus. Jinak závodění trochu komplikují i bedny, jejichž skupinky jsou rozmístěné po trati. Je to zde samozřejmě schválně a náraz vás zbrzdí až zastaví, čímž ztrácíte cenné sekundy. Vyhnout se jim v mnoha případech snad ani nejde pokud neznáte jejich polohu kupředu a to zvlášť v těchto ďábelských rychlostech. To vše přispívá k tomu, že bych StarRacing označila jako hru lehce nepříjemnou k nováčkům. Než do ní opravdu proniknete, bude to vskutku problém a těch prvních pár minut se rozhodně nerovná zábavě, kterou bych si pod podobným titulem představovala.
To bych v celkovém měřítku hodnotila jako asi největší problém. Sama jsem nechala hru zahrát nezaujatým návštěvníkům asi před týdnem a poměrně rychle od ní odvrátili ruce. U této závodní záležitosti zkrátka musíte nějakou dobu vydržet, než se vám dostane pod kůži a proto je hodnocení 7, ne 8, jak by možná někdo čekal.