Starlight Walk – procházka při měsíčku

V pohledu třetí osoby ovládáte vesmírný mech pochodující po konstrukci nějakých kosmických stanic a zapínající jakési krystaly. Zpočátku všechno klape, jak má...

starwalk_03

Každá návštěva webu MyPlayCity se podobá prozkoumávání neznámé kultury – víte, že domorodci svoje zvyky nejspíš berou za samozřejmost, ale stejně tyto ani zbla nechápete. MyPlayCity nás periodicky co pár měsíců zaplavuje klony svých starých her vydaných pod jiným jménem. Typickým příkladem může být třeba Air Assault 2; kdo si na Plných hrách jeho přejmenované variace nezrecenzoval, jako by nebyl. Drtivá většina zbylé produkce MyPlayCity se ale pohybuje kdesi na úrovni Mrtvého moře, tedy hodně nízko, a Starlight Walk z trendu příliš nevybočuje.

Přitom zpočátku všechno klape, jak má. V pohledu třetí osoby ovládáte vesmírný mech pochodující po konstrukci nějakých kosmických stanic a zapínající jakési krystaly. OK, sice to zní trochu divně, ale to invaze pekelníku na Mars taky. Mech si můžete mezi misemi vylepšovat a dokupovat na něj různé typy zbraní a přídavných systémů (třeba štíty), během misí samotných je pak veškerá hratelnost postavená na teleportování se z plošiny na plošinu, sbírání peněz a bonusů a destrukci občasných oponentů. Potud to zní jako příjemná rychlokvaška.

Po spuštění se ale začne vkrádat neodbytný pocit, že vývojový proces Starlight Walk probíhal poněkud strojově a jakoby vývojářský tým měl na celou hru sotva pár dnů. Ani trochu ze hry nevyzařuje pocit, že by vývojáře bavila možnost zavléct hráče do temného vesmíru a do nezemského fantaskního dobrodružství. Grafika je naprosto tuctová a působí jako dělaná ve spěchu na zakázku. Level design totéž – "Hej, Tome, potřebujeme dát do oběda dohromady nějaké levely pro tu novou hru, tak se s tím nepárej!". Hratelnost osciluje velmi mírně nad průměrem, přesto například některé zbraně jsou zcela zbytečné, a i boj s oponenty probíhá dost kostrbatě.

Nebudu daleko od pravdy řeknu-li, že Starlight Walk působí dojmem bot koupených na vietnamské tržnici. Na první pohled je všechno v cajku. Boty mají podrážku, tkaničky a všechny ostatní náležité části. Ale po nazutí a několika prvních krocích prostě cítíte, že něco není v pořádku; zadní část vám sdírá kůži, tkaničky spolu nedrží a podrážka divně čvachtá. Na vyzkoušení proč ne, ale i mezi současnými tituly je řada zábavnějších a propracovanějších her.