Pokud ve vás už název hry Stick Fighter evokuje vzpomínky na tituly jako Virtua Fighter nebo Mortal Kombat, pak hra samotná vás od tohoto žánru rozhodně nikam neodvede. Stick Fighter totiž kráčí ve stopách svých velkých vzorů, kterými se staly právě tyto a jiné hry, pro něž se již dávno vžilo označení „mlátičky“.
Stejně jako v mnoha ostatních podobných hrách, i ve Stick Fighterovi se proti sobě postaví dva bojovníci, kteří si musí na omezeném prostoru herní arény vyjasnit, kdo z nich je vlastně lepší. Většinou se tak děje dosti nevybíravým způsobem, kdy se každý z hráčů snaží za pomoci nejrůznější kopů a úderů knokautovat svého soupeře. A právě tady Stick Fighter ukazuje svou sílu. Ve hře je zahrnuto více jak deset základních útoků, mezi které patří nízké a vysoké kopy, několik druhů otoček, včetně podkopnutí soupeře, útoky s výskokem a mnoho dalších. Bohužel zde z nějakého důvodu nejsou údery rukama, a tak musíte svého soupeře udolat jen za pomoci nohou. Pokud vás snad v průběhu zápasu váš sok srazí k zemi, můžete se buď normálním způsobem zvednout, anebo se několika různými způsoby vymrštit ze země a připravit tak soupeři bolestivé překvapení. V současné verzi hry je již implementována detekce kolizí, díky níž se dá přesně určit, kterou část soupeřova těla jste zasáhli. Prozatím se to projevuje pouze v tom, že zasažená část je na okamžik zvýrazněna červenou barvou. Do příštích verzí hry však autor slibuje zapracovat i rozdílnou účinnost zraňování různých částí těla.
Nyní se trochu podrobněji zabývejme vizuální stránkou projektu, protože právě ona dává hře jistý osobitý charakter a zdobí ji puncem originality. Místo aby se autor hry pustil do náročné práce při vytváření stovek rastrových animací herních postav, stačil jeden chytrý nápad a originální mlátička byla na světě. Bojovníci ve Stick Fighterovi jsou totiž, jak ostatně vidíte na okolních obrázcích, pouze jakýmisi „kostrami“. Takovéto zobrazení sice není nijak úchvatné, ale na druhou stranu umožňuje spoustu věcí, které by jinak nebyly možné. Jednou z nich je například velice plynulý pohyb postav. Toho je dosaženo za pomoci takzvaných. „klíčových snímků“, což znamená, že jsou pevně definovány pouze některé fáze pohybu herní postavy a počítač pak všechny mezipolohy dopočítává. Úspornost takovéhoto řešení navíc umožňuje implementaci většího množství různých pohybů, jako jsou bojová comba a podobně. Ani tady ale výhody použité technologie nekončí. Velice povedeným efektem jsou zpomalené záběry, se kterými se ve Stick Fighterovi budete setkávat hlavně při vítězství v soubojích. V takovém případě se po zasazení posledního, smrtícího úderu čas zpomalí, a vy si tak můžete se zadostiučiněním vychutnat, jak bezvládné tělo vašeho soupeře pomalu padá k zemi.
Doposud jsem jenom chválil, ale i Stick Fighter má několik neduhů. Trochu nešťastně jsou zpracovány ukazatele zdraví, ze kterých se dá odečítat jen velice špatně. Rozhodně se stav vašeho bojovníka nedá kontrolovat pouhým periferním viděním. Naopak. Na ukazatel se musíte přímo podívat a na okamžik odpoutat pozornost od zápasu samotného, což se někdy může stát osudným. Zamrzí také absence počítačem řízeného protivníka, takže Stick Fightera si zahrajete jen proti kamarádovi (pokud ovšem nechcete ovládat každou rukou jednu postavu). Poslední výtkou, kterou ke hře mám, je nepřítomnost většího množství arén. Všechny boje tak probíhají pouze v jediném, a navíc dosti nezajímavém, prostředí. Každopádně, všechny chyby hry blednou, podíváme-li se na ni z pohledu její hratelnosti. To mi pak nezbývá než prohlásit, že Stick Fighter je velice zábavným a hratelným titulem, u kterého se můžete snadno zapomenout i na několik hodin. Určitě tedy neváhejte a vyzkoušejte, jak také může „mlátička“ vypadat.
