Její originalitu na vlastní kůži poznáte již po prvním spuštěním. Možná jako menší slabost hned na úvod bych označila psaný tutoriál, který zrovna k nejzábavnějším nepatřil a kdyby jej autoři zapracovali do podoby krátké vysvětlující hry, udělali by daleko lépe. Takto se možná stejně jako já spíše vydáte prozkoumávat svět Stopple na vlastní pěst, a že toho k objevování nebude málo, myslím netřeba zdůrazňovat.
Základní myšlenku hry je možno podchytit poměrně jednoduše. Základem všeho je malý šedý kvádr, který budete ovládat tak, jak by se vlastně i ve skutečnosti chovat. Můžete jej tedy postavit na kratší či delší hranu, přičemž poloha naležato má jednu nespornou výhodu – lze s objektem jednoduše pohybovat, valit ho na stranu a tím se přesunovat ze startu směrem k cíli. To je vlastně také to jediné, co se od vás v této chvíli očekává. Nebude to ale vůbec tak jednoduché, prostoru k manévrování je opravdu málo a díky tomu budete muset dobře rozmýšlet, kam vlastně kostičku povalíte nejlépe tak, aby vám záhy nepřepadla přes okraj ohraničené plochy, což se bude tak jako tak stávat velice často. Naštěstí vás neomezuje žádný limit životů a levelu se tak můžete věnovat znovu a znovu až do doby, než ho vyřešíte. Každý má ostatně i své unikátní heslo, díky němuž se k němu můžete i později vrátit. Co se dalších herních prvků týče, přijdete do styku s několika rozličnými tlačítky, které otevírají a zase zavírají posuvné části podlahy, které jsou potřebné k dosažení cíle. Navíc potkáte podobných switchů celkem dva druhy, přičemž na některé stačí stoupnout klidně i boční stranou krabice, na jiné bude třeba vstoupit tou s menším obsahem, což je stejně jako pro dosažení exitu, který zde představuje malá díra o velikosti právě menší strany kvádru, kterou musí předmět úspěšně propadnout. Velice zajímavé mi také připadal křehčí materiál, z něhož byla podlaha tvořena , na němž vám bylo dovoleno koulet se jen boční stranou, postavit těleso na stojato jste mohli jen na zemi kamenné.
Po grafické stránce snad není co dodat. Okolní obrázky myslím mluví samy za sebe – vše je vyvedeno ve třech dimenzích a okolní plocha je zaplněna abstraktními barevnými motivy které se při každém levelu mění. Stopple je tedy i navzdory prvotním předsudkům skvělou hrou.