Hlavním hrdinou je drobný robot, který je vcelku nedobrovolně vysazen na nepřátelské planetě, obývané početnou hordou protivníků, kteří jsou zpravidla pořádně rychlí a šikovní, ovšem spíše než svou inteligencí vás převyšují počtem. Ačkoliv se to však zpočátku nemusí zdát, i takovouto přesilu lze zvládat. Pochopitelně však ne tak, že byste se pokoušeli pobít každého nepřítele zvlášť. S takovouto strategií se totiž těžko prokoušete i na konec prvního levelu. Nejlepší volbou totiž je co možná nejrychlejší pohyb s již zmiňovaným maximálně zmáčknutým tlačítkem pro střelbu, díky čemuž bude váš hrdina kosit protivníka za protivníkem i bez vašeho sebemenšího zapojení.
Samotné levely se tak skládají se stále skrolujícího se prostředí. Jediným momentem, kdy nelze volně prostoupit do dalších fází je když bojujete s některým z přetěžkých bossů nebo se prostě dostanete na samotný konec mise, z níž jste s malou časovou prodlevou přeneseni do další s poněkud odlišně zabarveným prostředím, díky čemuž se hra tak brzy neomrzí. Potěšitelní jsou rovněž nepřátele, jejich řady se mísí, střídají a navíc díky jejich obrovském počtu nemáte moc šanci sledovat, jakého jsou vlastně druhu. Veskrze se ale jedná o všelijaké ocelové roboty pochodující vám vstříc bez jakékoliv známky toho, že by se snad lekli vašich ostře nabitých zbraní. Všímat si však nebude stačit pouze povrchu zemského, nepřátelské jednotky se budou pohybovat rovněž ve vzduchu. Obzvláště záludné budou neživé potvory jako nepropustné dveře a jim podobné, u nichž bude zapotřebí využít služeb na zádech umístěného jetpacku. Kapitolou samu pro sebe jsou bossové, jichž je nepřeberné množství a rozhodně se nestává, že by se nějak výrazněji opakovali.
Grafika je věcí dosti rozporuplnou. Ačkoliv není na pohled nikterak ošklivá, rozhodně nenadchne. Spíše odradí svým ohavně malým rozlišením, které si bude pochvalovat jen skutečně málokterý z hráčů. I přes to se však jedná o svěží dílko, které stojí za vyzkoušení.