Sunday Drivers z roku 2003 jsou jedním z oněch titulů, u nichž se recenzent jednoduše nemůže než praštit do hlavy a lkát: "Jak nám tohle probůh mohlo uniknout?!?" Jedná se o roztomilou závodní hru s širokými možnostmi, která kombinuje vynikající hratelnost s parádním provedením a variabilitou. Zkrátka a dobře, volně šiřitelná hra košer i podle nejpřísnějšího vkusu. A o co že v ní vlastně jde? Na nejrůznějších tratích se utkávají vozítka, která jako by vypadla z krabice s hračkami dítěte tak ve věku pěti, šesti let. Je tu krabice od mléka, náklaďáček na maso, model hasičského vozu, ale třeba i malá parní lokomotivka či super osobní bourák. Variabilita je zajištěna i tím, že každé z celkem dvanácti vozidel má své vlastní jízdní vlastnosti – ne sice nijak výrazněji odlišné, ale minimálně maximální vyvinutelnou rychlostí a obratností na silnici se jednotlivé vozy liší vždy. Zpočátku je k mání pouze jediné autíčko, ovšem úspěšným závoděním se odemykají další, což je prvním motivačním prvkem Sunday Drivers.
Druhým a rozhodně ještě výraznějším je pak odemykání nových tratí. Těch je stejný počet jako vozidel a opět platí, že úspěšné závodění otevírá okruhy nové a nové. Jednotlivé tratě se liší vždy prostředím – některé se odehrávají na idylickém zeleném venkově, jiné hráče přenesou do kalifornských vyprahlých pouští, další zase do zasněžené vánoční krajiny. Jejich design je poměrně pravidlený, povětšinou pravoúhlý a nedovolující žádné zkratky a podvody, což je na jednu stranu možná trochu škoda, ale vzhledem k primárnímu určení dětským řidičům to zase tolik nevadí. Ať tak či onak, vysoký počet tratí jen přispívá k dlouhé době hratelnosti. Samotný závod se jede vždy na čtyři kola a aby se otevřela nová trať i vůz, je třeba vyhrát. Nejlepší taktikou je agresivní jízda, před soupeře se lze nejlépe dostat v zatáčkách. Volně jsou zpracovány nárazy, které vozidla nikterak nedestruují, a tak je velmi výhodné do ostatních strkat, jak jen je to možné.
Závodění v Sunday Drivers není nijak přehnaně náročné ani na taktiku, ani na řidičské schopnosti – tedy na nižší obtížnost, neboť nastavení Hard je docela o něčem jiném. Hra tak pobaví jak malé dítě, tak i zkušeného počítačového závodníka. Vychválit takřka až do nebes je dále třeba její grafické zpracování. To patří ke špičce v oblasti roztomilosti – ačkoliv vše je krabicovité a vlastně povětšinou dvourozměrné, nijak to nevadí a asi jediný pohled na screenshoty stačí k tomu, aby se člověk do hry zamiloval, aniž by ji byť jen vůbec spustil. Vynikající je i hudba, která představuje midi verze některých známých melodií, kupříkladu titulní píseň z Mostu přes řeku Kwai při vyhlašování vítězů velmi příjemně překvapila. Celkově tedy nelze na Sunday Drivers najít prakticky žádnou kritizovatelnou záležitost. Jedná se o precizně provedené, nijak zvlášť na hardware náročné závody, které potěší jak děti, tak i starší hráče.
