Nejprve ze všeho, pokud vás na cti rve představa, že někdo udělal hru o střelbě do školáku, bude lepší v tomto momentu přestat číst, všichni si ušetříme výdaje za právníky. SCMRPG! má na svědomí indie filmař, producent a vývojář Danny Ledonne, přičemž k tomu použil známý RPG Maker 2000. Cílem Ledonna bylo přenést události onoho osudního dne s filmařským citem pro detail a patos. Jinými slovy, zhostíte se role obou ústředních střelců.
Zprvu jsem si myslel, že simulace bude komplexnější, třeba i s přípravou a sháněním zbraní (na čem později založil svůj dokument Michael Moore), nicméně děj začíná ráno v den střelby. Bylo by férové rovnou říct, že samotná akční složka hry není nic extra, navíc je velmi brzy monotónní – ono totiž ve velkém střílet do bezbranných mangovských postaviček není o moc zábavnější, než hrát Consument CULTure.
Na výběr je sice široká paleta zbraní, včetně spousty výbušnin, opět více méně věrohodně podle skutečné události, ale už někde v první třetině školy si přejete, aby to celé skončilo a psychopati si prohnali hlavou kule. Rozhodně nepomáhá ani to, že na naskriptované události musíte čekat jen v určitém místě. Většinou mi totiž dalo dost práci pochopit, kam si mám vlastně stoupnout aby se skript konečně spustil. Nicméně, SCMRPG! má jedno důležité eso v rukávu.
A tím je příběh. Protagonisti neustále něco probírají (doplněno asi tisícem fuck; angličtina nutná), objeví se flashbacky (!) na jejich nepříjemnou minulosti na škole, popřípadě proběhne dialog s jednou z obětí. Nebyla to střelba žáků, co mě popohánělo dále v hraní. Byl to příběh a nadprůměrně kvalitní level design, vhodně doplněný cutscénami. Stále mě zajímalo, co se bude dít dále, jaký kus z minulosti se ještě odhalí, jestli v další místnosti najdu nějakou novou situaci.
Celý level design předhání konkurenci na RPG Makeru o tucet světelných let. Rozhodně je poznat, že Ledonne je spíše filmař, než herní vývojář. Nakonec i samotné zpracování grafiky (vlastní zvolenému enginu) a některé další properiety ukazují, že hra se snaží o nějaké hlubší otevřené poselství. Po půl hodině střílení do nerealistických postaviček působí fotografie ze skutečné události poněkud nepříjemně, byť také poněkud vykalkulovaně.
Původně jsem chtěl SCMRPG! udělit sotva 60%, ale WTF pokračování hry po sebevraždě protagonistů (ano, hra tím nekončí; nebudu spoilovat) a i samotný celkový dopad děje a zpracování, ať už si o něm můžeme myslet cokoliv, prostě vyzdvihují nic moc hratelnost kamsi do dimenzí, které u freeware her příliš často nevidíme. Rozhodně si jako PC World nemyslím, že by šlo o druhou nejhorší hru roku. Stejně, jako je dnes zajímavé sledovat filmy jako Zrození národa nebo Triumf vůle, kde jsou Ku-klux-klan nebo Třetí říše vykresleni jako parta fajn lidí, je i zajímavé hrát SCMRPG! Ano, jeho cílem je šokovat. Ale ano, hra má díky zvolenému tématu něco do sebe...
