Super Mario: Blue Twilight – hororový Mario
Blue Twilight je velmi romantický název. Stejně romanticky působí i krátké a stručné intro hry, na jehož konci se nachází právě modrým přítmím zahalený zámek hlavního záporňáka. Co se stalo? Krátce poté, co Mario vybojoval těžkou bitvu a zachránil princeznu, je tato nebohá osoba znovu unesena podivným temným přízrakem a je na našem sympatickém instalatérovi, aby jí pomohl vrátit se do komfortních komnat vlastního paláce, kde ji nečeká nic horšího než panovnické povinnosti.
Super Mario: Blue Twilight má ještě alternativní název, pod nímž občas vystupuje na herních webech a který je uveden jako rovnocenný i v readme sepsaném samotným autorem. Jmenuje se Marioween – a už z toho je zřejmé jednak kdy vznikl, jednak při jaké příležitosti a k jakému účelu. Pochopitelně ho tým Blazing Productions vytvořil v době amerického svátku všech svatých, Halloweenu, jako bonus ke svým starším titulům s podobnou tématikou, přičemž samotný Super Mario: Blue Twilight obsahuje pouhou čtveřici světů rozdělených do několika stáží a poloviční počet finálních bossů.
Děj už byl naznačen v prvním odstavci, jak už tomu ale tradičně u mariovských arkád bývá, nehraje ve hře zase nějak zvlášť podstatnou roli. Vlastně slouží autorovi jedině k opodstatnění lokací, kde se klasická skákání za cílem doběhnutí do konce levelu odehrává. Hratelnost zůstala zachována ve velmi čisté podobě, byť hra samotná vypadá značně temněji a má i hlubší a méně jásavou hudbu, než bývá zvykem.
První lokací je temný les, dále se hra přesouvá do hřbitovních krajin, temných hor, či samotného zámku na závěr. A všude jde o jediné – přeskakovat z plošinky na plošinku a nespadnout přitom do díry, či se nestát obětí některé z potvor v úrovních se vyskytujících. Základní příšerky se úroveň od úrovně mění, jedinou stálicí jsou symptomatické želvičky, objevují se nepřátelé létající, skákající a různě jinak záludní. Skok na hlavu je naštěstí stále stejně účinnou medicínou jako kdykoliv předtím.
Zajímavě nově je zpracován systém, kterým Mario přichází o životy. Protože hra je poměrně dost obtížná, nevyužili autoři klasické zmenšování postavičky hlavního hrdiny, ale vybavili ho koláčem rozděleným na osm dílů – a teprve když Mario o všechny přijde, umře a musí začít od posledního checkpointu (a o jeden kredit lehčí). Nové jsou také některé bonusy, jež například vtipnými křidélky umožní Mariovi protáhnout dobu strávenou při skocích ve vzduchu, což slouží k návštěvám na jinak nedostupných výškových plošinách. Na svém místě ovšem zůstalo sbírání mincí za účelem zisku bonusových životů.
Co do hratelnosti je na tom Super Mario: Blue Twilight výtečně. Prezentace je taktéž rozhodně na nadprůměrné úrovni, a tak největším záporem hry zůstává bezesporu relativní krátkost. Relativní proto, že dohrání přece jen pár desítek minut zabere a díky vyšší obtížnosti se může dosti protáhnout, nicméně ve srovnání s polským Mario Forever je Marioween přece jen tak trochu druhá liga.
The Last of Humans představuje: Nejhlasitější zombie v historii
Nemrtví v této akci jsou asi tak rychlí, jako zabržděný parní válec. Ale to této „hororové“ hře...
Smrt v REZ PLS není pro dvě kouzelnická nemehla překážkou
V této velice pěkné, ale technicky nedokonalé plošinovce vám nepomůže ukládání pozice, ale síla...
Crypt Worlds jsou ukázkou designérského génia a šílenství
Dohrání málokteré hry ve vás zanechá takovou duševní a mentální prázdnotu. A málokterá hra je tak...
King‘s Comfort, aneb, co dělá Norman Bates během dlouhých nocí
Zdánlivě liduprázdný motel je skvělé dějiště tradiční „vyvražďovačky“. Tohohle maniaka není tak...
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...