Super Secret Ninja - tichošlápci a jiné podvody

Námět ani obsah této minimalistické arkády nepatří k ničemu novátorskému, natož dech beroucímu. ""Ninja"" nicméně úspěšně těží z faktu, že na freeware scéně naleznete podobně orientovaných titulů jen po málu. Kuchař-autor dobře věděl, že po stealth akcích je mezi lidem hlad a ten ukojí i méně chutné sousto. A co že tedy uvařil?

Nevyřčený příběh hryvás situuje do role "Supertajného Ninji", jehožúkolem je za pomoci běhu a houpání se, ve stylutarzan, na vystřelovacím lanu, přeběhnout lokaci z levéhodo pravého rohu a nebýt přitom zpozorován vícejak deseti strážci chrámu. Tuto misi musítenavíc zvládnout ve smrtelně krátkémčasovém limitu, který vás rozhodně donutínespoléhat se pouze na rychlý běh, ale též váspřiměje osvojit si práci s lanem na téměřmistrovské úrovni. Selžete-li, hra nemilosrdně shodívaší postavu z útesu a vy začínáteopět od prvního levelu.

Princip hry působíbezesporuzábavně, ale to provedení...

Měl-li bych být slušný,řeknu, že se s ním autor dvakrát nepáral.Jen si to vezměte - neustále se opakujících pětspritů hrdiny, země, chrámu, strážců a bambusovýchsloupů, náhodně generované levely, jedennerozeznatelný od druhého, které se nadto leckdysloží takovým způsobem, že je nelze za jistýchokolností ani dohrát, hlavní menu působícíjako výsměch a absence jakéhokoliv ozvučení,to rozhodně není devíza kvality. Připočteme-li ifakt, že ovládání lana nepatří k těmnejintuitivnějším a obtížnost titulu je hned z krajeposazena dost vysoko, začínáme mít zadělánona pěknou polízanici.

Vlastně to nemuselodopadnout vůbeczle, dát si vývojem trochu práce. Jenže jsouhry, které tvoří týmy a hry, kterébudují programátoři. Budiž pouze otázkou zdase na Super Secret Ninju lze dívat jako na plnohodnotnýtitul člověka, jehož snahou bylo pobavit ostatní hráče,či jako na horkou jehlou ušitý pokus programátora,prvně zkoušejícího napsat funkci pro "lanoÂ?".

Tipoval bych spíše to druhéa s trochou cynizmu pak mohu v zápětí dodat,že ani tak to nebyl pokus dvakrát zdařilý, neboťtento stěžejní "dopravní prostředek" se ovládáneobyčejně špatně. Kratší seznámení autoras tituly jako Liero, či Worms by jistě nabídlo dostinspirace, ale Juuso Salonen chtěl mít nejspíš vývojrychle z krku, což je přístup, jenž na mne působímimořádně urážejícím dojmem.

Ne, nevím co si o tommyslet.V Super Secret Ninjovi se totiž skrývá potenciálpoměrně chytlavé a zábavné arkády,který nicméně totálně ubíjílenošství, či přímo neschopnost jej využít adotáhnout tak titul podoby kvalitního celku. Zahozenášance, tak by měl znít podtitul této recenze. Aledočetl by se potom někdo z vás až sem?