Nejedná se o nikoho jiného než celosvětově známého instalatéra Maria, který již na freewarové scéně hopsal v nespočtu prakticky stále stejných arkád, jež však dokáží i v dnešní době oslovit až překvapivé množství hráčů, kteří jeho výtečné hratelnosti naprosto podléhají. Ještě stále se mi divíte, že jej bezmezně obdivuji?
Jednoho dne se však stalo něco, s čím jsem ani v nejmenším nepočítal. Bylo ráno a já se ještě líně protahoval před svou norou, přičemž v myšlenkách jsem jen stále přemýšlel nad jediným tématem „Proč se i mně někdy nemůže stát dobrodružství podobné tomu Mariovu?“ V tu chvíli to nade mnou hrozivě zahučelo a já jen sledoval jak nad mou hlavou pozvolna přelétá Mario na čemsi podivném. Neváhal jsem a vydal jsem se v jeho stopách. Ty končily u obrovských kamenných vrat, kde můj hrdina beze stopy zmizel. Bezpodmínečně jej musím najít, i kdyby to znamenalo položit život!
Tak jsem se ocitl v prostředí, které by jako z oka vypadlo klasickým mariovským hopsačkám, kterých jste jistě hráli už nespočet, stejně jako já. Možná také proto jsem se v tomto prostředí až nezvykle brzo zabydlel a prakticky okamžitě mi bylo jasné, oč kráčí, ačkoliv se nejednalo o klasické skákání a zabíjení nepřátel, na jaké jsme z podobných arkád zvyklí. Ovšem pochopitelně ani to zde zcela neabsentuje a v menším míře na něj budu narážet také, ať se mi to líbí nebo ne. Můj hlavní úkol však spočívá v něčem úplně jiném – a sice v sesbírání několika nenápadných zelených vajíček, které jsou zpravidla důmyslně uschovány pod nějakou tou zdánlivě nepropustnou barikádou určité barvy. Jak jsem však pečlivým prozkoumáváním zjistil, i tuto překážku lze během jedné sekundy zničit. Stačí pouze vyhledat kostku příslušné barvy a sebrat ji, čímž zmizí všechny stěny oné barvy a vám se tak otevřou zcela nové cesty.
Co se týče nepřátel, ti jsou vcelku klasickými zástupci potvor z Mariovských arkád – přesněji řečeno jde o různé variace na pochodující hnědé potvory, které jsme většinou vídali právě na začátku podobných her. Těm však v několika případech dokonce i narostla křídla a tyto variace dokonce nelze ani zničit klasickým skokem. Ve chvíli, kdy jsem se totiž o něco podobného pokusil, bylo mi okamžitě odebrána část zdraví a mohu vám říci, že mě to rozhodně nepotěšilo. Poněkud mě však rozhodila podivná gravitace, která v tomto světě platí, díky níž skáču nějak příliš vysoko a daleko, což je vcelku nezvyk. Doufejme že se však s touto nástrahou dokážu poprat a podaří se mi všechna nebezpečí zdolat. Držte mi pěsti či v lepším případě přiložte ruku k dílu a pomozte.