Sword of Legends – klišé stokrát jinak

Vaše idylická vesnice vás opět potřebuje, aneb připravte si seznam známých RPG klišé.

sol_01

Tak to tu máme znovu. Pokolikáté už? Univerzální generický příběh žánru RPG začíná v odlehlé středověké vesnici (splněno), v níž jste právě dovršil plnoletost či jinou zkoušku dospělosti (splněno), následně se vydáte do prvních zahřívacích bojů (splněno) a po návratu do vesnice ji najdete vypálenou (splněno) jenom aby vám poslední přeživší vesničan ukázal směr, kterým utekli útočníci (splněno) a zmínil se, že důvod útoku je mnohem složitější, než že se pár raubířů nudilo (splněno).

Nevím, je-li to pouze můj dojem, ale další hra sledující v klasických intencích tento příběhový mustr, mě vyloženě vytáčí. Proč, jinak evidentně schopní vývojáři, nezkusí namísto milionté pocty klasikám žánru, vyplodit něco malinko jiného? Opustit typické pojetí fantasy? Vyzkoušet scifi, steampunk, historické kulisy nebo cokoliv jiného? Proč znovu vyprávět příběh hrdiny, který začíná jako zero a probije se až k hero? Netuším, nechápu. Tvrďte mi, že nezávislí vývojáři jsou kreativní lidé...

To celé navíc opět sledujete zpracováno v typicky infantilní pastelové grafice, která jakoby z oka vypadla raným Final Fantasovinám – a opět platí, po kolikáte už? Proč chybí vůle spojit dohromady něco jiného? Copak ani ta klasická zápletka ve středověké vesničce zapadlé v lesích nejde převést do jiné vizuální podoby? Ať jste cyničtější sebevíc, ono i zabíjení roztomilých zvířátek se jednou přejí. Navíc v recenzované verzi je Sword of Legends pouhým demem.

Pomineme-li toto štkaní na zápletku, grafiku a zasazení, sbírá Sword of Legends alespoň nějaké kladné bodíky za zpracování. Namísto pohledu shora je tentokrát RPG kombinováno s arkádovou hopsačkou, takže s gerojem skáčete po plošinkách a rubete zvěřenu a vylepšuje se vám pouze útok, obrana a další standardní statistiky. Potěší (resp. neurazí) i režim volné hry, kde si můžete natrénovat pravidla a můžete se na něm vyřádit v případě, že zrovna nechcete upustit páru u jiné zábavnější hry.

Objektivně vzato bych Sword of Legends měl přihodit pár procent navíc, protože na rozdíl od nadužívaného RPG Makeru alespoň nabízí režim volné hry a také plošinková hratelnost má něco do sebe. Přesto, vše z klišé je tu na svém místě – tisíckrát viděný příběh, tisíckrát proskakované levely, tisíckrát omleté dialogy. Takovéhle RPG? Ne! Raději knihu.