Symmetry je děsivý výjev ze života s psychickou chorobou

Pokud se považujete za perfekcionisty, pravděpodobně vás Symmetry vyděsí. Mít v životě všechno pěkně „na svém místě“ je však mnohdy těžší, než se zdá. Zvlášť když je asymetrická nějaká věc, kterou zdánlivě nemůžete ovlivnit.

Máte rádi všechno pěkně srovnané? Perfekcionismus může být prospěšný, ale když přeroste únosné meze, může vás stát i život. O jednom takovém životě s touto nepěknou psychickou chorobou vás poučí Symmetry. Ale nebude to vůbec pěkný pohled.

Hlavní hrdinka této nádherně vypadající adventury (hra běží na nejnovější verzi Unity Enginu) se celý život stranila společnosti. Ta ji považovala za „divnou“ od útlého dětství. Jak ona sama povídá, má uvnitř sebe démona, který ji nutí dělat věci, které vlastně postrádají logiku.

Vše v jejím bytě, kde se titul odehrává, je dokonale a úhledně uspořádané. Tedy, až na některé prvky. Tady je posunutá lampa, tady otočená knížka. Kdo to udělal? Démon, který působí jako vypravěč, vás ponouká k tomu, abyste vše dali do pořádku. Symmetry je vlastně simulátor uklízení nábytku.

Vše se samozřejmě brzy zvrhne. Tu největší vadu na kráse si nosí hrdinka s sebou. „Trpí“ totiž takzvanou heterochromií, a má tedy každé oko jiné barvy. Pro někoho, kdo bojuje s vražedným perfekcionismem smrtelná vada. A tedy i problém, který se musí vyřešit.

Kromě nacházení nesymetrických věcí po bytě dojde i na několik momentů, kdy mačkáním kláves v rychlém sledu pokročíte v ději, ačkoliv zrovna tyto chvilky si autoři mohli klidně odpustit. Do jinak poklidnější hratelnosti se nehodí a jsou zbytečné.

Symmetry dohrajete do deseti minut a už se k ní nikdy nevrátíte. Tvrdit cokoliv jiného, by byla hloupost. Ale je to hra se zajímavým námětem, slušnou atmosférou a skvělou grafikou. Takže to jistě bude příjemně strávených deset minut.