Jistě si všichni vzpomínáte na dětství, které jsme trávili jednoduchou hrou - pexesem, obracením papírových čtverečků a sbíráním dvojic se stejnými obrázky, od zvířátek přes Ferdy Mravence a Brouky Pytlíky až po krásné dívky, a vítězil nejbystřejší s nejvíce dvojicemi. V pozdějším věku se někteří zřejmě setkali i s logickou hrou mahjong, která dokázala zabavit na dlouhé hodiny odstraňováním kamenů se stejnými znaky „rozsypaného čaje“ z herní plochy. A stejnou měrou dokázala naštvat, když poslední dva kameny ležící na sobě byly stejného druhu, což znamenalo neúspěch. O Take Two by se dalo prohlásit, že je to kombinace obou her - pexesa i mahjongu, přičemž ale nedodržuje pravidla ani jedné z nich. Možná to zní nelogicky, ale poznáte, až si ji zahrajete.
Cíl hry je stejný jako v obou výše zmiňovaných, totiž odstranit z plochy všechny obrazce. Ty jsou po obrazovce rozloženy pouze „dvourozměrně“, narozdíl od mahjongu, kde se vyskytují i sloupce. Lícem jsou již obráceny k nám, čímž se liší i od pexesa. Další odlišnost se objeví při sbírání – nelze jen tak vzít jakékoliv dva obrázky. Abychom je odklidili z herní plochy, musí být propojeny jakousi spojnicí. Tato spojnice zná pouze dva základní 
směry – svislý a vodorovný. Zvládne překlenout sebedelší úsek, ale je omezena dvěmi zalomeními o 90°, laicky řečeno dvakrát dokáže změnit směr z vodorovného na svislý a naopak. Díky tomu lze z pole odebrat dvojici sousedních kartiček nacházející se uprostřed obrazovky v obležení ostatních kartiček (mahjong neumí), pokud kartičky leží na opačných stranách hrací desky, tak na ně můžete klikat, jak chcete, a přesto se ani nepohnou. Pokusíte-li se propojit dvojici, která se nachází mimo dosah spojnice, objeví se v horní části obrazovky nelítostný nápis NO PATH, případně pří pokusu spojení dvou různých kartiček, nápis NO MATCH. Pokud hrajete vyšší obtížnost, oba tyto nápisy můžou na několik okamžiků zakrýt část horních obrazců. Pokud si teď myslíte, že vás sekunda či dvě nezajímá, jste na omylu. Od spuštění hry se vám odpočítává čas do propojení poslední dvojice, a vrchní hranice časomíry je nastavena na 10 minut.
Podaří-li se vám vyčistit plochu v krátkém čase, můžete se objevit na úvodním screenu hry, mezi ostatními, kteří si neradi nechají utéci čas.
Hra má pouze tři obtížnosti – small, medium a large, které určují počet obrazců na herní ploše. Pokud si již nevíte rady, v levém dolním rohu se nachází užitečné tlačítko HELP, které vám ukáže jednu dvojici, ovšem za časový postih deset sekund. Ovládání je jednoduché, používáte pouze myš. Pro označení a následné potvrzení odstranění slouží levé myšidlo. Pro odznačení špatně zvoleného obrazce pravé. 
Pokud vás omrzí koukat stále na stejné obrázky, lze je změnit. Ve hře máte na výběr znaky mahjongu, drahokamy, rodinu Simpsonovic se známými z městečka Springfield, i dopravní značky, z nichž v tuzemsku většinu nepotkáte.
Výtku ode mně dostává pozadí. Při hře vám za obrazci víří barevné fraktály, a po chvíli navozují dojem, že se pole všelijak vznáší a poletuje. Po chvilce upřeného pohledu na pozadí vám hrozí dezorientace (sám jsem vyzkoušel). Takže ho doporučuji pouze v malých dávkách. Při hře někoho potěší a někoho zamrzí absence doprovodné melodie. Ozývá se pouze klikání a občasná hláška, že jste se dopustil prohřešku proti pravidlům. Po shrnutí všech dojmů jsem dospěl k závěru, že Take Two dokáže zabavit na delší dobu, nežli pexeso i mahjong dohromady, ovšem za předpokladu, že se smíříte s odlišným principem této hry.
- pondělí 13. března 2006
