Máme zato, že jsme u kormidla svých vlastních životů. Ale to se může velice rychle změnit. Na svou vlastní kůži to okusí hlavní hrdinka této, v některých chvílích velmi děsivé psychologické hry. Je o to mrazivější, že je dokonale reálná.
Malá krizová epizoda doprovázená úzkostí není nic nového a Samantha ji překoná velmi lehce. Rozpomene se na zahradu, pak na svítící pouliční lampy, na houpačku a hned je jí lépe. Jenže tentokrát je něco jinak. Uvědomí si, že se nemůže pohnout. Později lékaři diagnostikují mrtvici.
Ten Weeks sleduje deset neděl rekonvalescence, ve kterých se rozhodne o dalším životě hrdinky. Jde o klasickou adventuru s několika originálními nápady. Jedním z nich je například to, že (docela symbolicky) kromě Samanthy nikoho nespatříte přímo a dialogy vedete vždy se siluetami ostatních lidí.
Když už je řeč o dialozích, ty nejsou nijak složitě větvené, ale nabízejí vždy minimálně tři možné odpovědi. Díky tomu, že vždy odpovídáte v nevědomosti (o životě hrdinky nic moc nevíte), nemůžete tušit, jestli je zvolená odpověď správná, nebo naopak. Některé scény tak můžete přeskočit a ani o tom netušíte.
Ten Weeks vám vydrží kolem patnácti minut, což není dlouho, ale na nasátí bezvýchodné atmosféry to stačí. Proti vyjmenovaným pozitivům lze namítnout fakt, že celá hra sestává z na první pohled nespojitých dialogů a scén, takže je těžké sledovat příběh. Ale řekl bych, že o to tady právě jde.
