Hlavní menu Tennix je zpracováno celkem originálně. Místo statické nabídky se dočkáme několika poletujících balónků a ukazatele ve tvaru pálky či rakety. S tou budete jezdit po obrazovce a poté, co se přiblížíte k některé z možností, všechny kuličky se shluknou směrem k pálce a po stisku konečně dojde k výběru možnosti. Občas je ale tato možnost lehce komplikovaná a ne vždy se mi na první pohled podalo vybrat to, co jsem chtěla, byť jsem klikala přesně na daný výběr.
Co se hry týče, autoři se s prostředím příliš nemazlili. Do prostřed černého pole plácli kurty zpracované v poměrně malé velikosti. Aby bylo vše co možná nejvíce realistické, byl na kraj kurtu umístěn rozhodčí. Ten ale není z říše lidské, místo toho na vysoké stoličce sedí jakási blíže neidentifikovatelný obluda. To vás ale nemusí moc zajímat, proti vám již stojí počítačem ovládaný protivník a vaším úkolem je porazit jej (samozřejmě v případě, že jste zvolili možnost singleplayeru). Vše probíhá podle tradičních pravidel. Cílem je trefovat tenisový míček a střídavě se svým protivníkem podávat. Podání je v tomto případě až nezvykle jednoduché – statický míček prostě jen trefíte míčkem a podle toho, jak raketu postavíte určíte, kam následně poletí. Podobným způsobem řídíte i směr letu poté, co bude hra zahájena. Cílem samozřejmě je za ctění všech tenisových pravidel se pokusit skórovat, vyhrát set a následně i celý zápas. Přitom ale nesmíte vyhazovat míčky za předepsané okraje a pokud tam snad nepadnou, ihned se za nimi rozběhnout a pokusit se je vrátit protivníkovi. Pokud totiž míček přepadne přes okraj vaší strany kurtu, dojde k připsání bodu na nepřátelskou stranu.
Grafická stránka Tennix je na tom trochu hůře. Jednoduché zvládnutí kurtu a chybějící hráči by se dali ještě překousnout, přesto ale zamrzí černé okraje, které působí trochu nedodělaně. I přes to mě Tennix poměrně bavil – a podobně na tom budou i jiní hráči, kteří sportovním hrám stejně jako já fandí.