Tetris 2 - tetris s českou muzikou

Další česká variace na stařičký Tetris sice neoplývá přílišnou mírou originality, je ale zajímavá svým hudebním doprovodem. Postaraly se o něj totiž melodie všech nejznámějších česko-slovenských interpretů.

Jsou hry, kterých se člověk nezbaví a ať chce nebo ne, doprovázejí ho takřka na každém kroku. Třeba takový Tetris - ze začátku chytlavá hříčka, která však po čase omrzí a její místo brzy zaujímá jiná, originální freewarovka. Pak se ale znovu vrátí, v hezčím a nápady obohaceném kabátku a celý kolotoč začíná na novo. A že se točí dokola už pěkně dlouho a na otáčkách rozhodně ani přes svůj citelný věk nehodlá ubrat nám právě teď Tetris dokazuje prostřednictvím svého doposud posledního českého klonu.

Dílko hlinského obyvatele Rudy Kose z mně neznámého důvodu nese název Tetris 2. Vzhledem k tomu, že v přiloženém informačním souboru se autor nezmiňuje o existenci předchozího dílu, lze právem předpokládat, že číslice 2 má v tomto případě v hráčích budit dojem přidané hodnoty (kdepak, Flashi, první díl této hry jsme před nějakou dobou publikovali - by Agile). Ten se sice zpočátku dostavuje, nicméně po chvíli hraní ony optimistické předpoklady nadobro odplavuje tvrdá realita. Český Tetris 2 může být původnímu Tetrisu tak leda o něco vylepšenějším bráškou, rozhodně však ne plnohodnotným nástupcem.

Vychytávek, kterými se ještě žádná mutace legendární hříčky dosud nepyšnila, je v něm jako šafránu a jejich hledání je takřka úkolem pro detektivy - přesto se tvůrce může ledasčím pochlubit. Hlavní devizou hry je bezesporu doprovodná hudba - ta sice z úsporných důvodů musela být ke hře nahrána v MIDI formátu a zjemna tak připomíná vyzvánění mobilních telefonů, nabízí ale pestrou škálu všech možných a nemožných českých a slovenských interpretů, což jistě ocení především vlastenecky orientovaní hráči.

Herním stylem jako takovým Tetris 2 prakticky kopíruje svého léty prověřeného předchůdce. Jediná změna, kterou český tvůrce částečně oprašuje stará zaběhlá schémata Tetrisu, je častá změna rozměrů padajících útvarů. Zatímco v původní hře padaly zeshora vždy 4 kameny různorodě nalepené jeden k druhému, tentokrát vás tvůrce bombarduje i jejich více, popř. méně rozměrnými variacemi. Nakolik je tento prvek pro vás vítaný a hratelnost vybuzující, to nechť posoudí každý sám - ve mně tento nápad nával nadšení jaksi nevyvolával, ale říká se - proti gustu...

V nastaveních hry najdeme obvyklé položky typu hudby a zvuků, poměrně nevídaným vylepšením je možnost ovlivnit citlivost přesunu a rotace útvarů. S jejich přepínáním do různých poloh si lze pohrát a vyladit tak hru samotnou dle svých představ. Pro hardcore hráče je v hlavním menu samozřejmě připravena i možnost zvýšit obtížnost a učinit tak ze hry opravdovou adrenalinovku - pravdou však je, že většině z nás nemasochistů pravděpodobně základní nastavení bude bohatě stačit.