The Cannon je v podstatě simulací obranného systému z budoucnosti. To je patrné na první pohled a to nejenom z tvaru a světelných paprsků, které vaše systémy vystřelují, ale také z nepřátelských jednotek, mezi nimiž byste klasické moderní lodě a letouny hledali jen stěží. Místo nich na naši Zem přišli zaútočit mimozemské síly s různorodými barevnými létajícími talíři, jež se budou nad vašimi hlavami pohybovat i ve slušných počtech a pokud jejich akcím neučiníte okamžitou přítrž, dopadnete opravdu nepěkně.
A tak se ocitáte v roli ovládajícího prvku statického kanónu, mezi jehož jediné pohybové akce patří otáčení kolem vlastní osy, což vám dává maximální možnosti k zaměřování a to jak na cíle pozemní, tak i ty aktuálně ve vzduchu, což je jasné plus. Bohužel ale neí ovládání natolik intuitivní, jak by si jistě mnoho z vás představovalo. Těžko říct co autory vedlo k tomu umístit ovládání kanónu na klávesnici místo na myš, každopádně to ve výsledku znamená neskutečnou nepřesnost a nekonečné přestřelování a těžší odhad. Přeci jen myš je daleko přizpůsobivější a dokáže lépe reagovat na vaše změny.
I na klávesnici se ale naštěstí dá zvyknout a situaci zvládnout především díky intenzivní podpoře vašich pomocníků, jednímž z nich je pohyblivý tank a další třeba taktéž statická věž. Všechny tyto se vlastně pokoušejí o to samé co vaše maličkost – zasáhnout co nejvíce futuristických létajících cílů a to nejlépe dříve, než oni zničí vás. To se může velice snadno stát vzhledem k tomu, že vás intenzivně zahrnují salvou projektilů, což je minimálně lehce nepříjemné a ztěžující.
Hodnotit The Cannon není vůbec jednoduché. Na jednu stranu totiž nabízí poměrně chytlavý herní koncept, který ale na tu druhou jasně trpí nedotaženým ovládáním, okrádající vás minimálně o polovinu možné hratelnosti. Škoda, kdyby autoři trochu více testovali a uvažovali do důsledků, mohla být nad dnešní recenzí zelená sedmička. Ani šestka ovšem v případě této hry neznamená nikterak podprůměrný zážitek ...