Hlavní hrdina depresivní a temné plošinovky The Dark Within se probouzí v krajině, kterou nepoznává. Sice zná její zákoutí, ale jaksi se od minula změnila. Stromy mají nepřirozenou nachovou barvu, všude se válí mlha hustá jako kaše, Měsíc na obloze svítí abnormálním světlem a všechno je propleteno čímsi, co vypadá jako zbytnělá tkáň. A k tomu všemu ještě krvácí z břicha.
Místo akce je na pořadu dne překonávání překážek. Ty mají mnoho podob od úzké průrvy, kudy je třeba se plazit, až po podivné hromady masa, které se válejí všude kolem.
Někdy je překážka už na první pohled nepřekonatelná. Naštěstí máte zvláštní schopnost: dokážete přepínat mezi původním stavem krajiny a jeho zdecimovanou podobou. Takže to, co teď vypadá jako žílami propletená zřícenina, se ve „snovém“ světě ukáže jako pěkný dům se zahradní party.
Jenže v tomto původním světě nemůžete zůstat příliš dlouho. Pobyt v něm vám odčerpává zásobu výdrže, kterou jinak potřebujete k běhu a delšímu skoku. Ovšem na druhou stranu v minulé realitě nenajdete žádné překážky, které by vám zamezily pokračovat. Zničené mosty zde stojí, hromady masa jsou trsy trávy a místo tepajících žil tu vidíte šumící stromy ve větru.
The Dark Within je prostě pěkná malá plošinovka se zajímavým prvkem dvou realit. Nevydrží vám déle jak patnáct minut, ale kvůli skvělé atmosféře od ní nejspíše neodejdete, dokud ji nedohrajete. A tak by to mělo vždycky být.
