Věda je špatná, áno? Když se nad tím zamyslíte, zhruba takové poselství zaznívá z nemalé části filmů i her. Všude se to hemží šílenými profesory, kteří s vědomím vlády na ubohých civilistech páchají ošklivé mengeloviny a je jen na osamělém gerojovi, aby zlořádství učinil přítrž. Nejinakým dějem oplývá dnešní akční arkáda The Hive. Vtělíte se do těla mladého reportéra ze zapadlého amerického městečka, abyste odhalili armádní konspiraci, jejímž cílem je... ale to už si zjistěte sami. Výjimečně kvalitní hra, jakou The Hive je, si nezaslouží prozrazení ani toho béčkového příběhu.
Co si naopak zaslouží je trocha staré dobré ódy na hratelnost. Ne snad, že bychom letos měli nouzi o dobré arkády, ale o to více je třeba The Hive ocenit. Nabízí totiž zajímavou alternativu ke kropící Gun Girl 2. Obě arkády jsou v pohledu zboku, obě sázejí na nostalgii, v obou se pro divoké kropení olovem nejde daleko. Avšak The Hive navrch kropící hratelnosti nabízí také plížení, epesní atmosféru a dokonalou grafickou stylizaci.
Už začátek přichází s efektní expozici děje. První kroky v nočním lese jsou nabité atmosférou, avšak zároveň svým barevně se vyjímajícím protagonistou naznačují, že to hlavní tajemství na hráče teprve čeká. Každého, kdo viděl pár béčkových hororů, sice objevení tajné vojenské základny v lesích nepřekvapí, některým hráčům ale vrátí chuť pokračovat – z ohlasů na blogu IndiesGames vyplývá, že nemalé procento uživatelů hru vzdalo hned z kraje. A udělalo chybu.
To pravé jádro hry totiž začíná až po sestoupení do útrob obrovského bunkru. Zde přichází ke slovu plížení, využívání alternativních cest (nicméně hráči-kropiči mohou po nalezení útočné pušky nechat šťekat své zbraně) a postupné hledání indicií ústřední záhady. Každou obrazovku hra přichází s novým přispěním do hratelnosti – tady najdete nálože, támhle je třeba přeskakovat transformační stanice.
Jistě, nejde o nic, co by tu dříve nebylo. Ale právě měnící se hratelnost a objevování nových mechanik je to, co hráče udržuje u obrazovky. A pokud je to zabaleno do podobného obalu a chce to po hráči něco více, než jen zuřivé mačkání klávesy pro palbu, je to zásah do černého.