The Line Continues – nespoutané vlny

Už při prvním spuštění vám dojde, že tahle záležitost patří bezpochyby k předním představitelům designerského minimalismu. Za pomoci řádově několika stovek pixelů a otřesného hudebního doprovodu se Bepposoftu podařilo vystavět asi ten nejpsychotičtější myslitelný svět, svět čáry.

Na počátku všeho stála úsečka. Možná přímka. Nikdo její konec nespatřil, což vede k pouhým dvou myslitelným závěrů - buď se žádný nedostal dostatečně daleko anebo její konce neexistují. V souvislosti s dimenzí čáry je těžké mluvit o někom. Krom ní, totiž neexistuje vůbec nic. Neexistovalo… Není tomu totiž tak dávno, kdy se na jednom, hráčem pozorovaném úseku ukázalo, že čára je při nejmenším polopřímkou. A to takovou jejíž počátek se neustále posouvá.

Stejně jako Vesmír pomalu spějící k jistému zániku vytvořil život, i čára při energetických nestabilitách vzedmula vlnu - první existující formu energie náležící jí samé - vás. Jmenujete se Wavell, a jediným cílem vašeho života je pouť za druhým koncem čáry při útěku před tím prvním. Existuje vůbec něco jako konec? Těžko říci..

 Arkáda The Line continues je vskutku svébytným dílkem, možná až nešťastně... V roli vlny notně humanoidního vzezření, se stisknutou klávesou vpravo, utíkáte po žluté lince a s pomocí několika dalších kláves zdoláváte ostatní formy energie, snažící se vašemu úprku zabránit. Jak patrno herní princip tedy patří k těm fádnějším a rozhodně ne novátorským, mnohem atraktivnější a víceméně hlavní je vizuální pojetí, z něhož plyne i samotný styl hry. Přeci jen, máte-li level nakreslen jedním tahem, můžete si při zdolávání nepřátel, jež se bez skrupulí zhmotní zkroucením čáry, dovolit takové triky, jako čáru opět natáhnout, či se za ní zavěsit hlavou dolů atp.. Obtížnost titulu staví především na faktu, že různé typy nepřátel je nutno udolávat odlišnými způsoby a s každým novým levelem jejich počet roste. Postupy na vyšší úrovně pak ovlivňuje skóre, které navyšujete buď zabíjením nepřátel, či sbíráním jakýchsi jiskřících erupcí. 

Celou hru autoři bohužel pojali formou útoků na rekord, nedočkáte se tedy žádných výrazných změn v průběhu postupu, natož nějakého konce. Hraní se tak po několika minutách stává monotónním a nudným. Jeho fádnost do jisté míry zachraňuje otevírání ”extras“ ovlivněné počtem dosažených bodů, ani to však nestačí.

The Line continues, dle mého názoru, není dobrou arkádou. U tohoto žánru očekávám především zábavnost a ta se v případě dnešního titulu jaksi nedostavila.