The Nameless

Může jediný muž odhalit důvody náhlého odmlčení těžařské stanice na Rudé planetě? Ve hře odkazující svou hratelností na kultovního Saboteura 95 se o to můžete pokusit.

nameless_01

Po nadšených ohlasech v diskuzi k Saboteur 95 jsem si celkem jistý, že i The Nameless má publikum Plných her čím upoutat. Obě hry jsou si do značné míry podobné – jako osamocený hrdina stojíte uvnitř GIGANTICKÉ základny plné pastí a rébusů a vašim cílem je rozlousknout obtížnou misi. Na rozdíl od Saboteur 95 zde stojíte před problémem tajemným jako hrad v Karpatech.

Jméno toho hlavního cápka, který si na sebe bláhově natáhne červený skafandr, je kapitán John Havoc. Ostřílený veterán těžebních operací na okraji Sluneční soustavy. Po roce osamoceného těžení se vrací zpátky na Zemi, do sytosti si užít pětiletých úspor. Jediné, co mu zbývá, je poslední zastávka nad Marsem. Na stanici je ale obeznámen s nedostatkem paliva, protože povrchová těžební stanice se před několika dny odmlčela. Na vině je prý určitě zuřící písečná bouře. John i vy byste pravděpodobně nesměli mít mozek, aby vám nedošlo, že těžební stanice bude pustá jako lednička před výplatou...

Nejprve ze všeho je třeba říct, že The Nameless má mnohem komornější atmosféru než Saboteur 95. Dává to smysl – vylidněná základna na cizí planetě poskytuje mnohem tíživější atmosféru, tedy na vás v každé chodbě nečeká tucet monster. To však neznamená, že byste se nudili. Budete muset sbírat přístupové karty, deaktivovat a aktivovat terminály, dávat pozor na místa se zvýšenou radiací. Řemeslo kosmonautů může být zábava i bez oslizlých vetřelců. Což neznamená, že byste si v The Nameless nezastříleli; akce ale rozhodně není jádrem hry.

Kromě upgradovatelné pušky a zásoby granátů si můžete vylepšit i zdraví. John vlastní také obdobu gravity gunu, manipulátoru pro přenášení (nikoliv však střílení) různých beden a traverz. V této souvislosti je třeba zmínit sympatickou míru fyziky, kterou hra obsahuje. A v neposlední řadě, váš panák může za sebou umístit až pět teleportů, na které se může v mžiku sekundy vrátit.

Je vidět, že autoři svou hru bezmezně milovali. Bohužel, nejen z lásky je člověk živ, a leckteré featury tak nejsou na The Nameless úplně vybroušené k dokonalosti. Zvuková stránka výrazně pokulhává za standardem, mapa mohla být větší, na zdolání rébusů je leckdy třeba spíše trpělivost než inteligence. Zapomenout nesmím ani na výrazně horší ovládání bojujícího panáka, a to mi už souboje v Saboteurovi svého času nadělaly dost vrásek.

Nejsem příznivcem přímočarého srovnávání jedné hry s druhou. Nicméně, tváří v tvář vytříbenému Saboteurovi jsem nucen snížit The Nameless hodnocení o 10%, ačkoliv rozhodně patří mezi elitní freewarovky. Takové, které nevidíme každý den.