The Piano je možná nejlepší horor zdarma, co jste kdy (ne)hráli

Tak trochu zapomenutá perla The Piano je bez diskuzí jednou z nejlepších hororových her zdarma. Svou podmaňující atmosférou, skvělou grafikou, temným dějem, namluvením postav a v neposlední řadě také nezvykle dlouhou herní dobou si vás jistě omotá kolem prstu.

Je to radost, když sledujete, když nějaký žánr dosahuje svého vrcholu. Je to podobné, jako když vidíte Kmotra a říkáte si, že lepší mafiánský film už nikdo nenatočí. The Piano je horor z pohledu vlastních očí a ať už zmíníte jakýkoliv prvek (ať už grafiku, atmosféru, děj, výtvarné zpracování, či cokoliv jiného), po zahrání budete muset uznat, že tady skutečně jde v jistém smyslu o vrchol žánru. Ano, až tak je to dobrá hra.

Je to jednak tím, jak je patrné, že autoři se pokoušeli kterýkoliv prvek vybrousit k dokonalosti a nic neponechali ladem. Vezměte si třeba děj. Ten je zajímavý tak moc, že při hraní máte dojem, že ho museli ukrást z nějakého klasického románu. Hrajete za profesionálního muzikanta, pianistu Johna Barnerwaye, který prochází podivnou spletí imaginárních a fantaskních výjevů svého podvědomí, které se nemůže smířit s faktem, že jeho bratři, spolu hudebníci násilně zemřeli.

Zprvu smutný příběh a vzlykání hrdiny se ale postupem času promění a vy nabudete dojmu, že asi nebude mít tak čisté svědomí, jak se zprvu zdálo. Takže třeba to ani není podvědomí, ve kterém se procházíte, ale osobní peklo, očistec. K tomu, abyste se plně ponořili do příběhu a emocí skvěle přispívá kompletní namluvení všech postav.

The Piano je plné symbolů, náznaků, děsivých výjevů, ale také neustále se měnící snové architektury. Atmosféra je dotažená do maxima také vynikající (jak jinak, než klavírní) hudbou a celkově povedenou grafikou, která je v každém případě intenzivní. Umně střídá filtry, takže se jednou procházíte téměř naprostou temnotou, jindy sledujete tajemnou uličku zahalenou do nachové barvy, pak třeba vejdete do kostela, v němž je vše černobílé jako na rozladěné televizi.

Ačkoliv pasáží, ve kterých vás něco honí a jde vám o život není tolik, neustále máte pocit, že jste sledováni a nenabudete ani minutu klidu. Všechno je jaksi klaustrofobní a nutí vás postupovat kupředu. Nejčastěji budete číst a sbírat poznámky a plakáty, ale sem tam rozbijete několik prken blokujících cestu, nebo si uvolníte dveře odházením krabic (fyzika je přítomna). I na to piano si nakonec zahrajete.

Je toho hodně, co by se dalo vynášet do nebes. Je nepopiratelné, že na poměry her zdarma jde o neobyčejný počin s takřka profesionálními kvalitami. Navíc jde o kousek s nečekaně dlouhou herní dobou. Nepočítejte, že The Piano dohrajete do deseti minut, jak bývá zvykem. Počítejte spíš tak s tři čtvrtě, až celou hodinou. To se prostě neodmítá.

Zde si můžete stáhnout verze The Piano pro všemožné druhy operačních systémů.