The Power – energické zkoumání

Výpravu vesmírného dobrodruha na tajemnou planetu lze pojmout mnoha způsoby. Žádné originální výstřelky The Power neobsahuje, namísto ní nabízí 5 odlišných rozsáhlých prostředí a dva různé konce.

thepower_04

Jako utajená arkáda 1985 působí dnešní záležitost The Power. V kůži námezdného galaktického lovce pokladů se zde vypravíte na tajemnou neviditelnou planetu najít mezi stovkami domorodých příšer ještě tajemnější zdroj energie. Čekejte očekávané, tedy hratelnost založenou na zběsilém skákání po plošinkách, aktivování všemožných tlačítek a, protože The Power k nám přichází z nezávislých vod, také obstarožní vizuální kabátek.

Indie scéna plodí arkády s pravidelností přílivu a odlivu, přičemž na můj vkus řada z nich přespříliš sází na iritující obtížnost. Existuje snad větší klišé level designu, než ve skákačce postavit od sebe dvě plošinky v pouze o milimetr menší vzdálenosti, než jaký je doskok hráčova panáka? Také v The Power narazíte na obrazovky, jejíž překonání by bylo otázkou několika sekund, jen kdyby váš avatar sebou táhl lano nebo uměl střílet i jinak než horizontálně.

Naštěstí nejsou podobná kola v The Power natolik pravidelná, aby potopila celou hru. Level design je obecně na mírně nadprůměrné úrovni a čas od času hra překvapí soubojem  či objevením upgradu hlavního panáka. Takto se postupně dostanete k minám, raketám a dalším zbraním, stejně jako se vám upgraduje váš oblek. Žádné originální výstřelky jako á la Portal sice The Power neobsahuje, nicméně originalita evidentně nebyla cílem autora. Namísto ní The Power nabízí 5 odlišných rozsáhlých prostředí a dva různé konce.

Zdaleka největší přítěží hry je tedy její audiovizuální stránka. Proč chodit kolem horké kaše, The Power prostě vypadá ohyzdně. Autor, začínající Alexitrón (také autor např. In a Dungeon) sice obhajuje grafiku jako "originální stylizaci", nicméně nám, co nechápeme moderní umění a divoce kroutíme hlavou nad zprávami o miliónových prodejích obrazů plných svislých barevných čar, můžou podobné výmluvy být v místech, kam slunce nesvítí. Stačilo strávit jeden dva týdny u Fotošopu a celkový dojem by byl o dvacet či třicet procent výše.

Alexitrón ve svém poslední počinu znovu potvrzuje svou pověst talentovaného vývojáře, je ale stále příliš tažen dolů pro indie hry typickým podceňováním grafiky a amatérským kódem – laciné prodlužování hrací doby respawnem nepřátel je pouze jedním z drobných problémů The Power. Nejedná se o špatný počin, ale v dnešní na videohry bohaté době zapadne rychleji, než dočtete jeho jméno.