Nenápadný a rozostřený horor The Silent House vypráví nesouvislý a těžko pochopitelný děj o vrahovy s nůžkami v rukách. Že vám bude příběh unikat ale nevadí, brzy ho okusíte na vlastní kůži. Připravte se na klaustrofobické koridory a pasáže, které budete muset opakovat.
Počet pixelů by jeden spočítal na vlastní ruce. The Silent House evokuje hry ze začátku devadesátých let. Mě osobně nejvíce první Alone In The Dark. A to i přesto, že novější hra je na rozdíl od té starší sledovaná z pohledu vlastních očí hrdiny. Alespoň se víc ponoříte do atmosféry.
A ta je opravdu hluboká, jak lesní tůň. Podle názvu byste čekali, že dům, ve kterém bloudíte, bude tichý. Ve skutečnosti je to ale asi ten nejhlasitější barák na světě. Neustálé vrzání podlah, výkřiky ve tmě, kapání vody a zvuky plíživých kroků budou vaším stálým společníkem.
Místnosti s překvapivě nízkými stropy nejsou příliš bohaté na předměty a celá interakce s prostředím se omezuje na otevírání svěří a nacházení a používání klíčů. Sem tam si přečtete nějakou smysl nedávající poznámku načmáranou na kusu papíru. První dvě úrovně vám nehrozí nebezpečí. Pak se ale situace razantně změní.
The Silent House vás zaskočí „prchacími“ pasážemi, ve kterých musíte uniknout vrahovi, který je vám v patách. Jsou to pasáže obzvláštně frustrující, protože maniak je jednak dost rychlý a pak ho musíte nějak přechytračit. I když v oněch momentech to vypadá, jakoby hra chtěla přechytračit vás a tka vám hází klacky pod nohy.
Takže se může stát, že vám The Silent House vydrží až nepříjemně dlouho. Akční situace budete muset opakovat do té, doby, než se naučíte optimální cestu, která z nich vede. Opakování je matkou moudrosti, což?
