The Wager – nastavte plachetnici na autopilota

Recenzi na hru objevování neobjevených zemí si tentokráte přečtete v záznamu dialogu dvou redaktorů Plných her.

The Wager

AKT 1

JH: Hmm, dobrá hudba.
LL: To je soundtrack Tenkrát na Západě, Ennio Morricone.
JH: Ale to není z té hry.
LL: Ne, to je z YouTube. Ve hře hraje nějaké midi nebo co.
JH: A co co v té hře jde?
LL: Jezdíš lodičkou po mapě světa, evidentně.
JH: Ale ta mapa je teda mastodontní! (pauza) Ale proč je ze všech čtyř stran ohraničená pobřežím? Je to ohnivá země nebo co?
LL: Protože je to freeware! (pauza) Hele, objevil jsem ostrov. Jdeme ho prozkoumat…
JH: Aha, tak to je geniální. To zkoumání probíhá pokaždé jenom tak, že ti vyjede textová tabulka?
LL: Evidentně.
JH: Měl by ses s lodí vrátit, dochází ti zásoby.
LL: Na to kašlat, vydáme se tam, kam se dosud nikdo nevydal!
JH: Spíše ‚odkud se ještě nikdo nevrátil‘.

The Wager

The Wager

AKT 2

JH: Dyť je to blbost, jenom jezdíš od ostrova k ostrovu a klikáš na tabulky. Navíc to vypadá jako vytažené krávě z -
LL: Ale je to fajn...
JH: Co je fajn? Že je to nuda?
LL: Mě to nenudí. Je v tom takový... objevitelský duch. Všude samý kanibal a ty textový miniquesty jsou fajn
JH: Mě to nudí.
LL: Jenže ty to nehraješ.
JH: Ani nebudu. (pauza) Někdo z posádky je na smrt nemocný.
LL: Vono je vůbec divný, že moje zaoceánská plachetnice má jen tříčlennou posádku.
JH: O co tam vlastně jde.
LL: Nevím. (pauza) Podle helpu mám během jednoho roku nastřádat co nejvíce peněz.
JH: Takže vlastně jako v realitě.
LL: Pořád mi volá nějaký konkurent, že jsem bídný červ. Třeba bude nějaký fajt.
JH: Vylepši si tu loď.
LL: „To můžu jenom v přístavu. A přístav je co? Přístav je na druhém konci světa. Zásoby mám na nule.
JH: Co ti to teď napsalo?
LL: ‘Zásoby došly, obracíš loď domů‘. Hele, normálně mi to vzalo řízení. Asi se zapnul autopilot nebo co. Takže ani umřít nemůžu.
JH: Moc by mě zajímalo, co ti tvoji námořníci po cestě jí. Ohlodávají asi trup lodi.
LL: Nebo možná ty domorodce. It’s payback time!

The Wager

The Wager

AKT 3

LL: Prodal jsem info o všech objevených ostrovech a jsem v balíku. Jdu si koupit novou loď!
(pauza)
JH: Tak to je výborné! Všechny upgrady jdou spočítat na prste jedné ruky a to ti ještě zbyde jeden na škrábání v uchu.
LL: Uvízl jsem v bouří. ‚Zkus to uřídit‘ nebo ‚Vesluj‘. Zkusíme to upilotovat. V Pádu do Maelströmu to taky fungovalo!
JH: Nefungovalo. A teď evidentně taky ne; Zplesnivělý Jindra ti přepadl přes palubu. Možná, že kdybysme to i viděli a nejenom četli, tak bych k němu i něco cítil.
LL: Možná bys cítil i jeho. Hele, další ostrov.
JH: ‘Vůdce kanibalů chce vyměnit jednoho ze svých lidí za člena posádky.‘ No a?
LL: Jsem pro! (zvuk kliknutí) A máme ho pryč. Jsem si jistý, že oběť mého muže nebyla marná.
JH: Byla, dyť ti to nedává ani nějaké lepší staty.
LL: Aha, jasně. Ale tyhle morální rozhodnutí jsou fajn. Skoro jako Mass Effect.
JH: Jdu si pro nějaký nůž, kterým tě podřežu...
LL: Stejně už to končí. Vyhrál jsem. Ale dál v hraní pokračovat nemůžu; ani na ten fajt nedošlo. Ďábelské.
JH: 20%. Maximálně.
LL: Aspoň šedesát. Nadprůměr to je rozhodně.
JH: Uvědomuješ si, že jsi právě zabil půl hodiny čtením špatných povídek a proplouváním lodí mezi nimi? Dyť je to hovadina!
LL: Běž si recenzovat nějaké ty svoje adventury, tam máš totéž jenom bez té lodě.
JH: Odlétám na roboplanetu.