Thrust – výzva pro opravdové hráče

Od autora svébytného GTA klonu Jetz Fusion přichází hardcore arkáda ve stylu klasiky Lander – Thrust je pekelně obtížnou, ale skvěle navrženou hrou, jež je výzvou pro všechny opravdové hráče.

Shawn64 Creations je název, jenž stojí za zapamatování. Tento programátor má na svědomí již několik titulů, jež se staly kultovními. Z poslední doby stojí za zmínku především úchvatná akce Jetz Fusion, jež by se nejlépe dala popsat jako Grand Theft Auto z budoucnosti, snímané boční perspektivou. Thrust je jedním z titulů, jímž se Shawn hlásí ke scéně remaků slavných gamesek minulosti. Předkládá nám tak svou vlastní variaci na téma nesmrtelné arkádové simulace přistávacího modulu Lander – a zároveň též jednu z nejobtížnějších a přitom nejzáživnějších arkád, jež se kdy na Plných hrách objevily.

Po proběhnutí rychlé instalace a spuštění příslušného EXE souboru se před hráčem rozvine titul, jenž nevypadá o mnoho lákavěji, než nejrůznější game makerovské příšernosti. Strohý nadpis, nepříliš obsáhlé hlavní menu a sotva průměrné grafické zpracování opravdu na první pohled příliš nezaujmou. Dílo zkázy pak může dokonat počáteční frustrace. Neboť slovo obtížná nevystihuje úroveň náročnosti Thrust ani zdaleka – tahle hra je šíleně těžká a každou chvíli, kdy už si hráč myslí, že do ní pronikl a nic ho nemůže překvapit, mu hodí pod nohy další klacek, jenž ho spolehlivě odrovná.

Celkem je v Thrustu k mání čtyřicet úrovní, přičemž cílem je vždy totéž – posbírat všechny různě rozmístěné perly a následně přistát na červené plošině symbolizující základnu. Jednotlivé levely jsou snímány pohledem zboku, přičemž hráč ovládá kurzorovými šipkami malou raketku, přistávací modul s tryskami ve spodní části trupu. Fyzikální model počítá s poměrně silnou gravitací a manipulace s tryskami nutí k maximální opatrnosti. Prvních několik (možná až desítek) minut většina hráčů nejspíše stráví permanentním narážením do všudypřítomných zdí, než se naučí alespoň minimálně korigovat směr letu a opatrně přidávat a ubírat dle momentální polohy a natočení.

Manévrování ve volném prostoru je samo o sobě dost obtížné, autor vše navíc ztížil vytvořením šílených konstrukcí – úzkých chodeb, křižovatek a zatáček nutících ke změnám směru, průchodů o průřezu jen o malinko větším, než je výška rakety a podobných nechutností. Jejich prolézání se pak mění v peklo, když se objeví bonusová "specialitka" – jednou to je proud vzduchu, jenž v určitém místě obrací gravitaci a nemilosrdně žene raketku směrem vzhůru – samozřejmě do zdi -, jindy zase speciální pravidlo, jež udělá raketku neviditelnou po pozření libovolné perly (a tím se stane prakticky neovladatelnou). Ale o házení klacků pod nohy už řeč jednou byla. Dá se to chápat jako úmyslné znemožnění hratelnosti a výsměch autora, ale na druhou stranu je to výzva podobná těm z prakticky nedohratelných arkád na ZX Spectru. Proti některým z nich je Thrust stále ještě procházkou růžovým sadem…

Grafické zpracování hry, jak již bylo nakousnuto, nepatří k naprosté špičce. V zásadě je naprosto průměrné – na zmenšených screenshotech se tváří příliš jednoduše a ošklivě hranatě, ve hře samotné po roztažení na celou obrazovku už to zdaleka tak zlé není, pěkné jsou částicové efekty i paralaxní scrolling. Autor si velice dobře poradil i s hudbou a ozvučením celkově, a tak hře chybí snad už jen nějaké pěkné artworky, jež by se daly využít jako logo obrázek k recenzi :o).

Ať tak či onak, Thrust rozhodně není hra pro každého. Nezíská si rozhodně takovou oblibu, jako se to povedlo Jetz Fusion a řada občasných, takříkajíc svátečních hráčů ji odvrhne po prvních nevydařených pokusech o zvládnutí základních úkonů nutných k úspěšnému postupu. Nicméně pro tvrdé jádro pařanské komunity je to zase jednou pořádná výzva – a vítězný pocit, který následuje po zdolání každého ze čtyř balíků úrovní a po desítkách minut zkoušení a umírání, ten se nedá popsat – ten se musí zažít. Hodně štěstí!