Titanion - japonská akční hra par excellence

Máte rádi značně abstraktní japonské střílečky, v nichž geometrické tvary létají ve stovkách a celkově je samotná akce potlačena vskutku zajímavou podívanou? Pak byste neměli minout vynikající Titanion který si vás získá!

Na téma „Japonské hry“ by šla levou zadní sepsat obsáhlá úvaha. Starší si před sebe položit jeden nebo dva obrázky z vesmírné japonské a evropské akční hry a máte materiál na několik stránek minimálně. I zde totiž platí více než kde jinde „jiný kraj jiný mrav“ a tak mnozí herní nováčci na japonské počiny hledí s otevřenou pusou. A podobné reakci se nevyhnout ani ti, kdož si stáhnou nový počin od uznávaného mistra Kenta Cho. Jeho nové dílko má název Titanion a rozhodně se povedlo.

Navíc to na první pohled nevypadá až tak jiné v porovnání s pro nás klasickými vesmírnými akčními hrami. Opět se ocitáme jako klasicky a malé vesmírné lodičce vybavené obligátní střelnou zbraní a naším úkolem je zničit co nejvíce nepřátelských jednotek, které na nás budou útočit. Již tady ale přichází první obměna, nenacházíme se totiž ve vertikálně ani horizontálně se skrolujícím prostředí. Ba právě naopak, sice se skutečně všechno děje v rovině vertikální, ovšem okolní prostředí je naprosto statické a tak jediné co se hýbe jsou samotní nepřátele. Ti pak taktéž nepřichází jednoduše za sebou v předem daných odstupech nýbrž v přesně očíslovaných vlnách.

V praxi to tedy vypadá asi takto. Začínáte v naprosto mírumilovném prostředí, kde není ani stopy po nepřátelích, aby se rázem zjevil nápis s číslem právě se blížící vlny a na monitoru alespoň na určitou dobu zavládnul chaos. A když říkám chaos, myslím tím opravdový zmatek, kdy budete mít v určitých momentech třeba i problém správně identifikovat vlastní loď ve změti jiných objektů. Ale na to jsme ostatně z japonských akčních her zvyklí taktéž, ba co víc, je to pro ně dokonce doslova charakteristické. Jediné co je v těchto momentech od vás očekáváno jsou tuny vystřelené munice, z níž nejlépe většina musí nalézt svůj cíl a v co nejkratší době obrazovku opět vyčistit, jinak se hrozba případného zasažení vaší maličkosti postupně zvyšuje. Stejně tak se zvedá i obtížnost a s tím spojený počet nepřátelských jednotek na obrazovku v narůstajícím indexu právě se blížící vlny a pokud jste se nemohli správně zorientovat již při příchodu takové druhé nebo třetí, nedokážu si představit, jak zareagujete na sedmou či osmou, kde jde již opravdu do tuhého.

Onen chaos ovšem k podobným hrám prostě patří a tak je třeba pochválit, jak bravurně jej Kenta Cho zpracoval. Nabídne nám tak příjemně barevný svět s úchvatně geometrickými objekty všemožných barev a tak se může velice snadno stát, že budete místo nerušeného hraní jen tak s nadšením v očích pozorovat, co se na obrazovce děje – a o tom to je ;-).