Tobioriya - sestřelujeme sebevrahy

Vidět desítky sebevrahů na jednom místě se asi jen tak někomu nepoštěstí. Stejně tak se asi nikomu hned nepodaří mít možnost takové jedince sestřelovat starou zbraní, jako je právě luk a šíp. A přitom toto vše nabízí právě tato netradiční akce.

Ikiki je přezdívka jednoho z japonských herních tvůrců, který má ve svých hrách na první pohled rozeznatelnou stopu. Vedle podivných písmen, která asi z našich končin rozluští jen málokdo je to především svérázné projetí kreslené brutality. Jen stěží byste v jeho portfoliu našli herní projekt, v němž během jedné minuty hraní nevystříkne alespoň několik litrů krve. Na druhou stranu se ale nejedná o přehnané nechutnosti a jeho hry tak mohou stejně dobře posloužit těm, jež podobný styl her milují, tak i těm, kterým se při pohledu na krev v mžiku zvedá žaludek.

Podobně je tomu i u Tobioriya, kde na první pohled nevstupujete do situace, kde jste nuceni vraždit nebohé civilisty, nýbrž se stáváte součástí jednoho dosti zvrhlého pokusu. Do rukou je vám podán moderní luk, s nímž stojíte na sloupu umístěném několik desítek metrů na zemi. Jedná se vlastně o výšku podobnou, jako je panelák, stojící přímo naproti vám ve zboku viděném prostředí. I když onen dům vypadá naprosto obyčejně, ve skutečnosti láká sebevrahy podstatně více, než třeba náš tuzemský Nuselský most. Díky tomu je možné v každé vteřině vidět bíle oblečeného člověka, který se s děsivým výrazem v obličeji spouští skokem přímo ze střechy (bílé oblečení může tak trochu evokovat utečence z některého z ústavu pro psychicky choré).

I když by mnohé dobré duše mohly očekávat, že se autor rozhodně postavit vás do role zachránce a tyto nebohé duše opět postavit pevnýma nohama na zem, není tomu tak. Proto také máte v rukou luk ne záchrannou síť. S tímto lukem respektive zaměřovacím křížkem, který je zakotven na myši, budete zacilovat na tyto nebožáky a snažit se jim pomoct do hrobu ještě rychlejší smrtí. Svými šípy je tedy budete zasahovat a poté jejich mrtvá těla přibodávat přímo do betonového paneláku. To vše samozřejmě zanechává po cestě mnoho krvavých skvrn, jež zůstávají jak přímo na vysoké budově, tak i na zemi, kam dopadají zbytky nepřátel.Zpočátku není obrazovka až tak zajímavá, ale v konečných fázích probíhajícího levelu se na budově nachází opravdu slušná vrstva mrtvých těl, jež nepůsobí zrovna nejpřívětivěji.

Důležité je také členění celé hry, která má několik misí a v těch se ještě zvlášť přepínají levely v závislosti na vašich výsledcích. Nový level poznáte jednoduše podle toho, že se otevře jedno z oken v panelovém domě. Postupně se otevřou i další a z každého budou postupně vyskakovat další a další narušení jedinci, což vám výrazně ztěžuje obtížnost zachytit je při letu. Jinak je ale Tobioriya překvapivě chytlavou záležitostí, i když se to tak zpočátku zdát nemuselo.