Tower Bombarde - bez štítu ani ránu

Skvělá střílečka, ve které musíte pouze za pomoci štítu přijít na kobylku hordám nepřátel.

Tower Bombarde 3

Někdy je člověk prefabrikovanými a stokrát zrecyklovanými střílečkami tak znechucen, že si připadá jak pelikán oplácaný ropou. Stačí ale jedna svěží hra a pesimismus je ty tam. A právě Tower Bombarde byl pro mě onou pomyslnou sprchou. Ano, přátelé, když se chce, všechno jde. A ani se moc nedivím, že hra vznikla v Game Maker komunitě. Ty tam jsou doby, kdy jsem podobně originálním gamemakerovským kouskům sice přidával body za nápaditost, ale zároveň musel seškrtávat u audiovizuální stránky. Dnes už je většina z nich na takové úrovni, že pomyslný sloupec kvality neklesá pod úroveň průměru.

Cože nám tedy autoři do tohoto osvěžujícího koktejlu namíchali? Překvapivě těžká otázka. Občas člověk rozezná nějakou tu ingredienci z akčních stříleček ze staré školy, ale celkový recept prostě neodhalí. Je tak dobře uplácána, že by mohla mít klidně vlastní škatulku. A kdyby vznikla v době Robotronu, určitě by ji měla. Když se tak zamyslím, tak mě nenapadá hra, která by měla tak vyváženou útočnou a obrannou stránku. V klasické střílečce spoléháte na stále se zdokonalující zbraně, zde se ovšem vylepšují jen nepřátelé. Ostatně vlastní zbraň vůbec nemáte a můžete využívat pouze štítu, kterým odrážíte nepřátele, nebo nasměrujete jejich střely na ostatní. Potom zde existuje jen bonus na obnovu životní energie. Pokud jí máte dostatek, můžete se ve stylu harakiri vrhnout na slabší soupeře. Jak jednoduché!

Nepřátelé ve hře jsou statičtí a nepohybují se: malá děla, kulomety, brokovnicové nebo laserové věže. Vy se mezi nimi proplétáte a jakmile vstoupíte do jejich dostřelové zóny, vrhnou po vás spršku střel. Ve většině levelů existuje několik málo míst, kam se můžete zašít a nikdo po vás nestřílí. Tower Bombarde má na konci levelu pro vás i pomyslnou třešničku na dortu. Před zastřelením posledního nepřátele se stanete nesmrtelnými, takže si ho vždycky ve stylu gladiátorů můžete vychutnat. Snad jedinou pihou na kráse je nevyváženost bossů, kteří uzavírají každou desítku kol. jde většinou o rotující monstra, kolem kterých se dá neustále kroužit, čímž se dají při troše pozornosti snadno zničit.

Grafika připomíná klasické japonské geometrické střílečky a sází pouze na liniové a bodové prvky. Také ozvučení a hudba dokreslují atmosféru her jako Tron nebo QIX. Tower Bomabrde patři bezesporu k nejlepším střílečkám tohoto roku.