Transdimensional Hellspider – ve víru boje

Zapomeňte na let v tunelu a likvidaci stovek slabých oponentů, Hellspider vás kolo co kolo vrhne pro ultimátnímu bossovi a je jen na vašich schopnostech pilotáže a boje, pošlete-li do pekel vy jeho nebo on vás!

hellspider_poster

Vesmírné střílečky patří mezi nejstarší herní žánry vůbec – kultovní Spacewar! je považován za snad úplně první počítačovou hru. Právě tento pradědeček všech videoher byl spolu s freeware lítačkou Warning Forever předlohou pro dnešní zajímavou bojovku (odbočka – Warning Forever už stála jako předobraz perfektní taktické strategii Battleships Forever – konec odbočky). Arena shooter Transdimensional Hellspider (dále bez technoblábolové části názvu) vás svým jednoduchým ale přesto na zvládnutí náročným konceptem dozajista pobaví.

Ačkoliv jsem si z původního popisu hry přílišné naděje nedělal, musím uznat, že na prostý koncept je Hellspider převelmi zábavný a až nečekané komplexní. Moje nadšená reakce začíná u ovládání. Namísto klasického "spacewarovského" poletování točící se lodi po statické obrazovce se v Hellspiderovi dočkáte přesného opaku. Loď zůstává neměnná, točí se její okolí. Efekt vesmíru ve spirále sice někteří hráči popsali jako navozující zvracení, při všech svých neurózách jsem ale během jeho sledování na sobě nepozoroval žádné negativní vlivy. Ač drobnost, pěkně zvyšuje atmosféru a dojem z ovládání titěrné stíhačky.

Ani sebelepší efekty by ale hře nepomohly, pokud by válčení s bossy bylo nudné. Naštěstí, i tady se Linley Henzell, autor hry, inspiroval správně. U každého bosse stačí zlikvidovat pouze jeho jádro (ačkoliv je lepší předtím sundat i kus trupu samotného), takže není třeba bezmyšlenkovitě pražit do monolitického protivníka, ale naopak musíte pečlivě manévrovat a na střídačku používat speciální útok (jeden ze šesti volitelných) i základní palbu. Je to celé o správném vyhýbání se palbě a zasazení smrtící rány ve vhodný čas – a tak trochu se to podobá zjednodušené verzi válčení z českého Final Waru II.

K tomu všemi si připočtěte, že na základě vaší taktiky hra sama generuje další oponenty. Bojujete-li nablízko, další boss na vás bude střílet déšť bodové obrany nebo použije smrtící lasery. Podobně nevýhodný se po čase stává i boj na dálku – v pozdějších fázích hry je těžké stále se držet svojí původní taktiky, byť v pokročilé části hra ztrácí na zábavě. Zamrzí také přítomnost časového limitu, kvůli kterému není ojedinělé udělat v presu osudovou chybu. Aspoň že si po každém třetím sundaném pavoukovci můžete svou lodičku vylepšit o silnější štíty a zbraně, hbitější motory a několik dalších klasických krámů.

V kalném proudu stále stejně vypadajícím shmupů je Hellspider osvěžující krystalově čistou vlnou. Nepotřebuje ujeté power-upy vypadající jako hlava Leonida z 300, nepotřebuje ani masakrózní obtížnost pro tvrďáky ráže Chucka Norrise, a už vůbec nepotřebuje Directy 10, dual-core a extra chlazení grafické karty dusíkem. Kvalitní game design zaručuje, že u Hellspidera zůstanete výrazně déle, že byste z chudých screenshotů kolem kdy řekli.