Jinak je třeba uznat, že hru autoři vymysleli poměrně slušně. Primárně je určena pro dva nebo čtyři hráče, přičemž buď jede každý ze čtveřice za sebe nebo je do hry zakomponován i mód, v němž se mohou vždy dva a dva spárovat a bojovat společně. Pořád omílám boj, ale ona ve skutečnosti Tri Shooters není žádná akční záležitost, ačkoliv by název nasvědčoval trochu něčemu jinému. Ve skutečnosti se zhostíte ovládání, obrazně řečeno, takového malého pulčíka vaší barvy. Ve skutečnosti se jen jedná o kroužek s proměnlivým ocáskem, jehož délka i směr se mění podle toho, kam se pohybujete a kupříkladu ,když nemá ocásek žádný, stojíte na místě. Jeho délku a směr samozřejmě ovládáte vy čtveřicí šipek přičemž pokud kupříkladu zmáčknete dvakrát tu doprava, váš drobný hrdina se začne směrem doprava pohybovat konstantní rychlostí kterou můžete zmenšit nebo zvětšit některou z dalších kláves. A v tom také spočívá základní těžkost Tri Shooters a sice trochu komplikovaná ovladatelnost v prostoru. Tu vám navíc ztěžuje ještě několik málo drobností. Jednak to jsou dosti úzké uličky v nichž nebude vůbec lehké se orientovat a také se po malé mapce o velikosti pouhé jediné obrazovky pohybují i další předměty. Pokud nepočítáme další drobečky, tedy vaše protivníky, pohybují se v prostoru různé prvky daného levelu jako jsou pohyblivé kostičky , které se vám staví do cesty a jen správným načasováním se vám povede kolem nic projít. Cílem je pak dostat se z vlastního trojúhelníku až k některému z protivníkových. Pokud do něj vrazíte, přičte se na vaše konto jeden bod a vše pokračuje dokolečka.
Tri Shooters 2 zaujme především vizuální stránkou která je bohatá na efekty a nenabízí jen nudné statické prostředí, což je třeba přičíst jedině k dobru. Výsledné hodnocení ale zase zpátky na nadprůměrnou linii vrací absence singleplayeru, která je bohužel dosti bolestivá.