Tsujikase – Japonci jsou zvláštní lidé

Perfektní vizuál, snadná hratelnost, přesto Tsujikase nabízí koncentrát špatných trendů ve videohrách.

Tsujikase

Zlí jazykové tvrdí, že moderní videohry nesahají těm starým ani po příslovečné kotníky. Byť to u některých kultovních titulů může dost dobře být pravda, a byť moderní trendy přivedly na pokraj vyhubení žánr adventur a strategií, osobně se stavím do pozice obhájce dnešní scény. Míra inovace, kterou sebou přineslo dokonalejší audiovizuální zpracování i zkompletování hrátek s fyzikou je jednoduše něco, co staré hry mít nemohly. Jakákoliv snaha bránit moderní hry je ale marná před esencí všech jejich chyb jménem Tsujikase.

Tabulkově patří Tsujikase mezi trojrozměrné akční arkády, přičemž neinformovaný náhodný kolemjdoucí by si ji mohl splést i s leteckým simulátorem. Cílem je v ní eliminovat létající oponenty během určité časové periody a získat tak co největší skóre. Dokonce ani okolní obrázky nevypadají nijak zle, tak kde udělali soudruzi z Japonska chybu?

Základním a nejproblematičtějším zlem Tsujikase je absence pořádného obsahu. Stejně jako proklínané komerční hry je dnešní hra krátká jako jepičí život. Jediná „mise“ vás vrhne proti exponenciálně rostoucímu počtu nepřátel a tím hra taky končí. Je sice možné tuto první a poslední misi opakovat donekonečna, ve snaze získat co nejvyšší skóre, ale při soubojích se nemění ani prostředí, ani se nezlepšují oponenti.

Dalším prohřeškem je absence bonusů. I pokud přistoupíme na fakt, že Tsujikase je v podstatě arena survival, v němž je cílem ustát nekonečné zástupy nepřátel, chybějící bonusy výrazně limitují hratelnost. I ta nejprůměrnější freewarová arkáda má alespoň nějaké bonusy, které by hráči dodaly lepší zbraně, brnění a další propriety. Tsujikase na něco podobného zvysoka dlabe. Aby byl kruh teroru uzavřen zcela dokonale, v ranku jiných moderních her je zde přítomno i automatické zaměřování. V podstatě tak stačí pouze letět směrem k nepřátelské formací a drže klávesu pro střelbu. Inteligentní zaměřování si cíle už najde samo.

Hrát něco podobného není ani zábavné, ale pouze zajímavé. Bohužel „zajímavé“ v tom ranku, že občas je zajímavé pozorovat i jak někdo spadne a zlomí si ruku – ale to ještě neznamená, že byste chtěli, aby se to stalo i vám. Japonští vývojáři ve svém předvedli pozoruhodně velkou laxnost dotáhnout elementární principy žánru do konce a odměnou jim je hra, která se nemůže líbit snad ani jim samotným.