Tubopac si přitom ve skutečnosti nebere na paškál přímo Pacmana ačkoliv se mu v mnohém podobá nýbrž stařičkou hru od Sierry. Té pak jakoby vypadla z oka, snad až na podstatně barevnější a zajímavější zpracování – jinak zůstalo vše na svém původním místě.
Tubopac je vlastně příběhem takové malé olejové rafinérie, která má své pobočky hned po několika městech a na vás je právě olej získávat. K tomu poslouží hned několik levelů, každý v jiném městě, pochopitelně s narůstající obtížností. Začínáte vždy nahoře uprostřed z hlavní základny, odkud natahujete hadici předem připravenými kanálky a nabíráte do ní všudypřítomné puntíky jako jsme zvyklí z Pacmana. Stejně tak do zdejších míst zavítali nepřátelé, ohrožujících vás. Ti pak nesmí narazit nejen do vás samotného, ale i do celé hadice natažené od hlavního zdroje, díky čemuž by se Tubopac dal přirovnat k takovému zajímavému klonu Hada a Pacmana. Problém pak pochopitelně nastává ve chvíli, kdy je třeba vyklidit nejhlubší místa, díky čemuž je nebezpečí potenciální srážky mezi některou částí hadice a případným záškodníkem. A to nejsou mnozí z těch pohybujících se v bludišti vůbec nebezpečnými. Na většinu z nich si úplně stačí počkat a prvním článkem hadice vcucnout do sebe. Pokud ale dojde ke kolizi mezi nimi a kteroukoliv jinou částí vaší výbavy, jste ochuzeni o jeden život.
Postupem času pak budete stoupat po virtuální mapě, navštěvovat nová místa a tím získávat přístup k těžším a těžším podzemním bludištím, kde již bude třeba následující kroky důsledně promýšlet, aby ke srážce nedošlo. A právě díky této narůstající obtížnosti a dalším nesporným kvalitám hry se může velice snadno stát, že se k monitoru doslova přilepíte a hned tak nepustíte. A to se alespoň mě u mnoha freewarovek nestává.