Twilight of Gods– další netuctová střílečka

Jeden šílený profesor chce použít chemikálie, které by mohli se světem pěkně zatočit. Vaším úkolem je všechny ty kyseliny ukrást. Výborná 3D grafika, tucet zbraní a místy silná podobnost s No One Lives Forever. Nemluví to za vše?

Stříleček už kolem nás prolétlo několik stovek ne-li tisíců. Ale průměrně každá druhá stojí za velké nic, co si budeme nalhávat. Programátor Dieter Marfurt také přispívá do pomyslného pytle her tohoto žánru - a jistě chce udělat (jako nakonec všichni ostatní) titul co nejhezčí a nejhratelnější. My se nyní společně podíváme, jestli se mu to podařilo.

Vaším úkolem ve Twilight of the Gods je ukrást zkumavky, jež jsou naplněny velmi těkavou směsí, kterou chce bláznivý profesor použít, což by mohlo mít katastrofální následky. Na vás je, abyste zkumavky nepřátelům odcizili. Závěr je ale poněkud pochmurný. Čekali bychom finále s nějakým krvelačným bossem a pěkně „hustou“ atmosféru. Pravda je ale od mé myšlenky pěkně daleko. Seberete chemikálie a odejdete ze sektoru pryč. Nyní byste se jistě rádi vrátili do menu a vyzkoušeli si to znovu na vyšší obtížnosti. Bohužel, zapomeňte na obojí. Jak na nastavení náročnosti, tak na nějaké hlavní menu (rozlišení lze ale v nastavení, které je mimo hru, měnit). Po spuštění hry následuje velmi pěkné a „děsivé“ intro, v němž onen profesor smíchává všechen ten bordel, se kterým hodlá na naší planetě způsobit „nepatrnou“ paseku. Po skončení intra se hned vrháte do role detektivky, která má to všechno zastavit. A jak jsme poznali, že jde o ženu? Zvuky jsou totiž použity (respektive ukradeny) ze staré, ale stále výborné hry No One Lives Forever. Jinak absencí hlavního menu samozřejmě zapomeňte na všechna nastavení, která by měla každá správná hra mít (změna kláves, ostrost textur apod.). Naštěstí hra běží v poměrně vysokém rozlišení a na vysoké detaily, tudíž není třeba truchlit.

Arzenál zbraní je více než rozsáhlý. Osaháte si klasickou pistoli, MP5, rotačák nebo výbušninu, díky níž lze otevřít (lépe řečeno roztrhat na cucky) zeď, která vám překáží při řešení případu. Když si nebudete vědět rady, stačí pročíst některá oznámení, která visí na zdech či dopisy, které leží na stolech a jsou téměř na každém rohu (obdoba Inteligence Itemu z výše avizovaného NOLFa). Sem tam budete potřebovat klíče na zamčené dveře nebo vstupní kartu na dveře zablokované, abyste se dostali do dalších úrovní. Těch bohužel zas tak moc není. Vlastně hrajete pouze jednu úroveň s více místnostmi. Občas bude třeba se potopit (agentka ale pravděpodobně neumí zadržet dech, protože se vám za potopení ihned ubírají životy anebo se autor v životě nekoupal) a proplout do dalšího sektoru.

Nepřátel také není jako psích ras, ale v poměru s jinými střílečkami si není na co stěžovat. Zastřílíte si do klasických vojáků, teroristů, ale také do hmyzu, který se pravděpodobně nabažil onoho nápoje, jenž musíte ukrást. Jistě vás ale zajímá, jak moc jsou nepřátelé inteligentní. Zhruba jako křeček, který má v akváriu kolotoč (celou noc se na něm prohání a ráno chcípne). Nepřátelé sice sami od sebe neumírají, ale svou tupostí by se mohli těmto malým hlodavcům rovnat. AI ale není jednoduchá věc, takže buďme rádi, že nám vojáci nedělají ještě větší blbiny, za které by se měl autor stydět.

Grafika (jak jsem popisoval na začátku) je opravdu velmi líbivá, tudíž jí není co vytknout. Hudba se taktéž nedá zkritizovat, jelikož je velmi dobře poslouchatelná (žádný trapný soundtrack politického sjezdu) a dohromady vše vytváří výbornou atmosféru.

Převažují tedy klady nebo spíše zápory? Je sice nevyhnutelným faktem, že narazíte na některé nelogičnosti, ale vizuální zpracování, grafika a hudba hru odsunují daleko od většiny bezduchých, nudných a stereotypních stříleček. Twilight je navíc poměrně malý, takže i modemaři mohou vychutnat klady této hry. Dieter ani v nejmenším neodvedl špatnou práci - vyzkoušejte sami.