Ufouni – zachraňte svou galaxii!

Jednoduché hry slavily úspěchy odedávna a i dnes se jejich oblíbenost často vyšplhá do závratných výšin. Stejně tak hra Ufouni, kterou vám dnes představuji, je založena na principu naprosté „jednoduchosti“. Prostě si jen tak lítáte, střílíte, zase lítáte a pro změnu opět střílíte. Jak snadné, nemyslíte? Ale je to překvapivě docela zábavné!

Většina z recenzí freewarovek zde na Plných Hrách je založena na jednoduchém schématu:

1) Recenzent se věnuje obkecávání žánru, do kterého hra patří.
2) Nadále vyzdvihuje hru jako takovou.
3) Krátce popisuje spuštění hry a menu.
4) Nutí vám příběh hry a důvod, proč ji hrát.
5) Na samém konci se rozplývá nad tím, jak je hra úžasná a jak vám vlastně doteďka chyběla.

No a dokončením těchto pěti kroků má povětšinou recenzi hotovou a je spokojen jak on, tak i čtenář. Pokusím se dnes teď tyto kroky plně vynechat a představit vám hru trošku jinak. Řekněme třeba rozhovorem dvou hráčů, kteří se o této hře baví.

Eda: „Ahoj Michale, dneska jsem si stáhnul novou hru, jmenuje se Ufouni a není to vůbec špatný.“
Michal: „Fakt? Tak dělej, pusť to a já si to zapařím.“
Eda: „Tak jo, dívej, máš tady menu, toho si ale nevšímej, hned klikni na Spusť a je to, pořádně jim to ukaž, sviním mimozemským.“
Michal: „Počkej a to si jako nemůžu nic nastavit? Žádné serepetičky? Nic?“
Eda: „Ne, ale vždyť je to úplně fuk, stejně jenom lítáš s malou vesmírnou lodí a snažíš se zničit vše, co ti přijde pod ruku, tak co bys chtěl prosímtě nastavovat?“
Michal: „No máš pravdu, doufám, že aspoň zvuky to nějaký bude mít…“
Eda: „Jo, to má, to se neboj, ale co kecám, tak už si to pusť a sám uvidíš.“
Michal: „Jasně, jdu na to,… hele, tý jo, vono to je český?“
Eda: „Jo, dělal to nějakej Čech, takže žádná cizina, prostě jeden z dalších českých výtvorů.“
Michal: „Super, ta vesmírná loď to jsem asi já, co? Hele, ovládá se to myší, to je super. Aspoň to bude pohodovější než kdybych musel mačkat nějaký ťuplne na klávesnici. To je super. Hele, co jsou ty červený čáry?“
Eda: „Však ti to tam píše, dívej, OBJEKT ZAMĚŘEN. Prostě když je kolem tebe nějaký ufo a zaměří tě, tak to vyšle takovou tu červenou čáru a pak už jen,..
Michal: „Pak jsem v háju.“
Eda: „Ale ne, počkej, nech toho,…pozór, uhni, letí na tebe obrovský ufo!“
Michal: „Klídek, mám to vychytaný, tuhle střelu si do sebe pustím, ale zase zničím tuhle svini, za to mám padesát bodů, hele!
Eda: „No jo, ještě 450 a jsi v dalším levelu.“

Michal: „Super. Hele, pravým tlačítkem můžeš posílat naváděný a silnější střely, tak to je pohoda.“
Eda: „To není, protože ti dochází energie, dívej, tady v rohu, když střílíš, tak ti ubývají čárečky a až dojdou, tak… „
Michal: „Tak chvíli počkám a bude to zase v pohodě, víš?“
Eda: „No jo, máš pravdu.“
Michal: „Hele, krize, dochází mně štíty, co s tím? Já nechci skončit, baví mě to! Musím udělat rekord!“
Eda: „Počkej, pohoda, zatím máš 40 procent pryč, takže máš navíc ještě 60 procent, a to je pohoda. Ale pro jistotu sestřel nějaký ufo co je hned u tebe, ono z nich totiž občas něco vypadne a když to vezmeš, tak ti přibude nějaká energie. Dobrý, ne?“
Michal: „Jojo, super, takhle můžu hrát jak dlouho chcu. I když, už mě to začíná nudit.“
Eda: „No a vidíš se? Vždyť je to klasická střílečka, co by na tom mohlo být zábavnýho?“
Michal: „Počkej, tak špatný to zase není, určitě se k tomu ještě vrátím. Zítra,…“
Eda: „No jo, to snad. Všiml sis vůbec, že když do těch cizáků střílíš, tak jim ubývá energie postupně? To je docela důležitý, protože jedna rána povětšinou nestačí.“
Michal: „Jasnačka, vždyť to je napsaný v tom čtverečku, co se ukáže kolem zaměřené lodě.“
Eda: „No jo, furt,… tak se měj a někdy se zas ukaž. Čau.“
Michal: „Jo, dík za dobrou pařbu a čau.“