Ultima, to je jméno, které má zvuk jako zvony katerály Notre-Damme. Přestože tato sága her na hrdiny již nepokračuje a zrušeny byly i MMORPG projekty Ultima Online 2 a Ultima X, dílo Richarda Garriota je stále mezi hráči živé. Sága, kterou započal ještě na konci sedmdesátých let černobílý Akalabeth celkem nabídla devět dílů (poslední Ascension ve 3D grafice a enginu s neuvěřitelnými hardwarovými nároky), k tomu je třeba připočítat několik datadisků, odbočku Looking Glass Studios v podobě kultovních Ultima Underworld 1 a 2 a samozřejmě Ultimu Online – první opravdu masově hraný titul žánru, jenž se dnes nazývá MMORPG. O to příjemnější bylo v době slavného výjezdu Ultimy IX na trh zveřejnění jednoho ze starších dílů jako freeware bonusu pro fanoušky. Jednalo se o Ultimu IV: Quest of the Avatar, což Origin odůvodňoval faktem, že starší díly jsou již příliš zastaralé a prakticky nehratelné. A UIV byla vynikající volba: nemálo fandů série považuje tenhle díl za vůbec nejlepší a nejpropracovanější…
Proč? Inu – Ultima IV je tak trochu jiná, než klasická fantasy RPG. Zatímco obyčejně je zvykem budovat postavu skrze zkušenosti a levelování, kde hraní spočívá v plnění questů, kradení všemožných předmětů a zabíjení milionů potvor, cílem hráče v Ultimě IV je stát se Avatarem – spirituálním vůdcem a spasitelem lidu Britannie. Na takový charakter jsou pochopitelně kladeny důrazné morální požadavky, a tak nezbývá, než se chovat podle osmi základních ctností a svým postupem ve hře se snažit stát se lepším člověkem. Takže poprvé (a bohužel také naposled) v historii RPG nepomáhá hráč chudým vesničanům proto, že jej odmění pár body zkušenosti, ale čistě jen proto, že je to dobrá věc, nevykrádá opuštěné truhly, nezabíjí monstra ze zálohy a nechává je utéci, když projeví strach. Jinak je Ultima IV klasické RPG s dungeony plnými příšer, spoustou úkolů a zastřešujícím dějem, nicméně tyto prvky hratelnost leckdy převracejí vzhůru nohama.
Ultima IV je samozřejmě velmi rozsáhlé dobrodružství, jehož dohrání zabere několik desítek hodin. Grafické zpracování není dnes ani v kontextu freeware scény nikterak výjimečné, ale co také čekat od hry, která spatřila původně světlo světa v roce 1986? Je vlastně až zázrak, že běhá i na moderních systémech poměrně bez větších problémů (jen na Windows XP je většinou potřeba nasadit speciální program jako DOS Box) – a kdo by se ohlížel na technické provedení, když má před sebou jednu z největších klasik herní historie? Snažit se na omezeném prostoru recenze tady na Plných hrách popsat herní obsah Ultimy IV: Quest of the Avatar, neřkuli celý fenomén této slavné ságy, by bylo zhola nemožné, a tak raději uzavřu stručně: kdo už s Ultimou tu čest měl, ať se dále nezdržuje čtením tohoto textu (zdržoval-li se vůbec) a vesele stahuje, protože podobná příležitost se dlouho nemusí opakovat. A ti, kterým snad jméno Richarda Garriota alias lorda Britishe říká něco jen vzdáleně, mají tu nejlepší příležitost dát si lekci z herní historie. Odmítnete?