Vesmír ve Voidship: The Long Journey je sice pouze dvourozměrný, ale o to více nebezpečný. Vše začíná na galaktické mapě, kde každý bod označuje solární systém. Těch je mnoho, ale jen některé jsou pojmenované. Právě ty skrývají důležité příběhové mise.
Každý systém je pak dále složen z jakési čtvercové mapy (symbolizující jednotlivé planety, asteroidy, pásy a stanice), po které se vaše vesmírná kocábka může pohybovat pouze po nejbližších políčcích. Některým událostem se tak nedá zabránit. Například bojům.
Ty se odehrávají v reálném čase a lze při nich ovládat jen pohyb, nebo nad lodí převzít plnou kontrolu. Také lze boj zastavit a loď třeba opravit, nebo nahackovat nepřátelské systémy pomocí speciální dovednosti jednotlivých členů posádky.
Zdaleka nejzajímavější je ale možnost si loď podle svých přání upravovat. K ovládacímu modulu (který, když je v boji zničen, hra končí) lze připevnit raketomety, lasery, skenery, silnější plátování, vrhače bomb a bůh ví, co ještě. Modulů je kolem třicítky a hrát si s jejich účinky je obrovská legrace.
Ačkoliv se mnoha šarvátkám nedá vyhnout, absolutní většina situací se dá vyřešit i jinak, než bojem. Když narazíte na zajímavou událost, nebo objekt, můžete se v dialogovém okně rozhodnou z několika možností, jak se s celou věcí vypořádat. Meze se nekladou. Kapitánem jste vy.
Voidship je skvělá hra, třebaže nenabízí nějaký ucelený, základní děj, kolem kterého by se vše točilo. Ale to se v dalších fázích vývoje nejspíš změní, stejně jako to, že za další verze se už bude platit.
