Warfare Transporter – krátké, ale krásné

Dnes si povíme o tom, jak z potenciálně šmakovního nápadu udělat hovadinu ve třech krátkých krocích.

Warfare Transporter

Warfare Transporter

Řada vývojářů (a obecně tvůrčích lidí) má z nějakého důvodu velký problém své vize dovést do konce. Obětují třeba významný počet času realizaci freewarové hry, jenom aby zakopli těsně před finišem a vyvrhli na světlo světa sotva průměrný titul. Je to příklad i dnešní arkády Warfare Transporter, v níž ovládáte civilní nákladní loď v čase války a musíte se vyhýbat nepřátelským atakům. Žel bohu, Warfare Transporter je průměrný jako PH 5,5. Na vině není jeho podstata, ale tři errory, kterým by se měli vyvarovat všichni herní designéři. Chcete i vy být na jejich vlně? 

1) Zaprvé, limitujte hráčovi možnosti, jak jen nejvíce to půjde! Není vůbec podstatné, že herní teoretici cejchují interaktivní médium slovíčky jako „svoboda rozhodování“. V jednoduchosti je přece krása, a tak hráči dáme jeden jediný typ útoku a budeme si myslet, že to bude stačit. Vždyť zbraně jsou zlo, tak nač je navíc šířit ve virtuálním světě!

Warfare Transporter

2) Neobtěžujte se s uvažováním, zdali váš nápad náhodou nemá šanci vyslovit nějaký názor. Doufejte, že vaši hráči budou natolik jednoduší, že nebudou mít jakýkoliv zájem o příběh, postavy, dialogy a vůbec nějakou omáčku. Kdo tvrdí, že hry mohou být na stejné úrovni jako knihy nebo film, ten je bere moc vážně. Na rozdíl od nás, vývojářů Warfare Transporter!

3) Třetí a nejdůležitější krok: máte-li hotovou hru, neobtěžujte se s tvorbou více jak čtyř levelů. Hráči jsou přece včelky přelétavé, budou mít velmi brzy chuť vyzkoušet jinou hru, tak nač je trápit našim potratem? Tímto způsobem, i kdyby se vám při plnění bodu 1) a 2) náhodou podařilo vytvořit zábavnou hru, ji konečně definitivně pohřbíte. Gratuluji, právě jste udělali ukázkový propadák!

Warfare Transporter

Suma sumárum, Warfare Transporter měl na to být poutavou nenáročnou oddychovkou. Autoři představili zajímavé pojetí grafické stylizace i netradiční zasazení. Dokonce mohli naservírovat i jakýs takýs přesah – hrát za civilisty uprostřed války si přímo říkalo o ironické komentáře válečného chaosu. Nekonečně limitující omezení misí a herních voleb hru ale okamžitě posunulo do škatulky „jedním uchem dovnitř, druhým zase ven“.