Wario Land 2 - skákací gameska

Máte rádi zábavné počítačové hry, u kterých se člověk dokáže pořádně zapotit a ještě se pěkně rozčílit? Pokud odpovídáte ano, pak se vám jistě zalíbí dnešní zajímavý kousek v podobě hry Wario Land 2, který si mohou zahrát i majitelé slabších počítačů.

Patříte-li do skupinky lidí, kteří se při hraní her rádi zapotí, pak se vám jistě ten dnešní kousek zalíbí. Asi většina z vás by podle názvu tipovala, že se bude jednat o další pokus napodobit legendárního Waria. V určitém slova smyslu to tak i je, jenže styl hry je úplně jiný, řekl bych, že mnohdy i zajímavější.

Když jsem si hru stahoval, dost jsem pochyboval o jejích kvalitách. Velikost, která jen stěží dosahuje jednoho megabajtu, nenaznačuje, že bych u hraní takto "štíhlého" titulu strávil i několik hodin. Po rozbalení souboru jsem byl celkem mile překvapen. Hned na začátku musím zklamat majitele Windows XP, protože na nich se mi hru prostě nepodařilo spustit. Takže jsem byl nucen přepnout do starých známých osmadevadesátek, kde hra běhala bez problémů. Wario Land 2 (dále už jen WL2) nemá žádné menu ani nic podobného, vše obstarávají nabídky v horní liště. Takže jakmile budete chtít začít hrát, není nic jednoduššího, než kliknout na nabídku File a v ní zvolit New Game. Ke spouštění můžete používat též klávesové zkratky, záleží jen na vás, jaký způsob si vyberete. Co mě celkem vadilo, byla spousta otázek jimiž musíte projít než můžete začít hrát.

Už na první pohled byste asi tipovali, že hra opravdu s Wariem nebude mít nic společného. Čepeček na hlavě, batoh na zádech, knírek a usměvavý kukuč by na slavného instalatéra celkem dobře pasoval, jenže levely jsou úplně jiné a řekl bych, že i mnohem složitější. Když jsem hru spustil poprvé, přiznám se, že jsem absolutně nevěděl, co je vlastně účel hry. Spousta plošinek z kamení, chuchvalec trávy, jeden vypínač a strašidelný duch, mi moc nenapověděli, takže jsme se musel obrátit na Nápovědu. Po přelouskání několika anglických řádků mi už bylo téměř všechno jasné a mohl se s chutí pustit do hraní.

V Options jsem nikde nenašel, že by si každý hráč mohl nastavit ovládání podle sebe, takže svým hrdinou pohybujete pouze šipkami. Jak asi sami po chvilce zjistíte, skákání s ním není nijak jednoduché. Zde ale autoři dostali celkem zajímavý nápad. Po vyskočení do vzduchu a rychlým zmáčknutím šipky dolu se panáček vymrští a přeskočí celkem velkou vzdálenost. No a takto se vlastně budete muset pohybovat po celých dvacet levelů. Pokud to ovšem bude nutné. Jinak obvyklé chůzi nic nebrání. Po zmíněných plošinkách se musíte dostat pod zlatý pohár. Abyste se ale k němu dostali, budete muset většinou použít vypínač, protože ten vám spustí jednu modrou bochníkovitou plošinku, která vám zaplní místo, které byste jinak nepřeskočili. Někdy to ale není zas tak nutné. Jakmile budete pod pohárem, stačí jen vyskočit, nad ním se objeví nápis Goal a vy postupujete do dalšího kola. Wario má i své nepřátele. O duchu jsem se už zmínil, ten je v těžších kolech dosti otravný. Jakmile se dostanete do jeho blízkosti, můžete ho probudit a on vám po celé kolo bude jen škodit. Při přeskakování z místa na místo vás třeba může podebrat a odhodit někam, kam jste vůbec nechtěli. Pokud se k vám přiblíží natolik, že překryje celé vaše tělo, automaticky umíráte a začínáte od začátku kola. Dalším škůdcem je ohnivá zem, na kterou když spadnete, přicházíte o život. Naštěstí tu na vás netlačí žádný limit, ani nemáte omezený počet životů, takže by neměl být žádný problém projít všemi koly. Pokud to ale nechcete vzdát a hra vás už malinko unavuje, můžete si aktuální pozici uložit a další den pokračovat.

I když by někdo mohl považovat absenci hudby a jakýchkoliv zvuků za velké minus, mně se hra bez těchto prvků celkem líbila. A ani si ji s hudbou v pozadí nedovedu představit. Grafické zpracování není nijak oslnivé. Na okolních obrázcích můžete vidět, že grafika je udělána velice jednoduše a pár výrazných chybek by se určitě našlo. Pokud vám ale nic z toho nevadí, pak si jistě užijete spoustu zábavy.