Winglancer - na pevných základech

Další hra, kterou by si s emulací osmibitové střílečky spletl každý kromě autora, a to ještě jen jestli. Stojí za to po tisící usednout za knipl vesmírné stíhajdy a v předem stanoveném úzkém koridoru kosit milióny nepřátel?

Winglancer je klasický shora viděný retro SHMUP od japonských vývojářů, jejichž jménem si jistý nejsem, ale každý japanolog, který navštíví jejich web, mě může poučit v diskuzi. Z dalších her těchto Japonců je jasné, že obecně mají jakousi úchylku na retro freeware hry, čímže varuji čtenáře, že pokud sami podobnou orientaci nesdílejí, měli by se poohlédnout po jiném barevnějším (a třeba vícerozměrnějším) SHMUPu.

Winglanceru zcela chybí příběh, ale budiž. Na výběr máte mezi třemi lodičkami, které se kupodivu dost podstatně liší. Základní červená je nejpomalejší, modrá je nejrychlejší, a to jak co do letu, tak i co do rychlosti střelby. Velmi brzy po začátku hry tak zjistíte, že smysl má hrát pouze s modrou lodí, zelená a červená manévrují mezi nepřátelskou palbou podstatně pomaleji.

Jako u jiných SHMUPu je i zde pravidlem, že klávesu pro střelbu můžete držet stisknutou po celou dobu hry; k přežití je mnohem důležitější správně uhýbat nepřátelské palbě. K průletu jedním z mnoha kol máte čtyři životy. Pro vyšší skóre pak lze ještě sbírat hvězdičky, které by teoreticky měly nějak zvýšit i střelbu, v praxi jsem to ale moc nepochopil. Kromě klasického děla můžete oponenty drtit i těžkotonážní bombou.

Po grafické stránce je hra velmi věrná svému cíli, tj. vypadat co nejhůře, resp. tak, jak vypadaly hry před dvaceti lety. Pokud se snažíte zvětšit si okolo rozházené screenshotry, tak opravdu neděláte nic špatně âÂ?Â? Winglancer má skutečně epicky nízké rozlišení. Spustíte-li hru mimo fullscreen, nemusíte okno na ploše ani najít. Už vůbec nemluvím o archaické funkci zvolení počtu barev, která může leckteré dnešní hráče zvyklé na čtyřjádrové procesory a supersilné grafické karty spíše urazit, než rozesmát.

Celkově ale zase nemůžu Winglanceru vytýkat jeho zastaralost, protože evidentně přesně takový výsledek autoři chtěli. I já jsem si při hraní vzpomněl na své dětství, kdy jsem seděl u staré komunistické televize a sjížděl z prastaré konzole prastaré hry. Nicméně stejně tak jsem si vzpomněl, jak jsem tomu dnes rád, že u her realisticky funguje fyzika nebo u nich rozeznám lidskou hlavu od stromové koruny. Problémem Winglanceru není tak zasratalá grafika, jako zastaralý a tisíckrát viděný herní princip.

Já tak trochu netuším, proč neustále dokola vznikají hry jako Winglancer. Pokud si na nich začínající programátoři trénují kódování a připravuj se na dobu, kdy budou profesně den co den vyrábět z kávy programy, tak jim gratuluji, nicméně s přimhouřením očí je většina jejich děl slabší průměr. Stejně jako Winglancer. Freeware scéna nabízí k hraní desítky kvalitnějších SHMUPů.