WonkAIR - hra pro slepce?

Před pár lety jsem se zúčastnil veletrhu sportovního zboží na brněnském výstavišti. Přestože jsem aktivní sportovec a fotbal, hokej či jiné masové sporty mě dokáží šíleně nadchnout a vyburcovat k maximální eufórii, byl jsem tenkrát unesen něčím zcela jiným.

V zapadlém stánku kdesi na konci chodby předváděli dva muži sport, který byl v té době pro mě velkou neznámou. S obdélníkovými prkýnky v ruce se nahýbali nad stůl divných proporcí, přičemž na obou ze dvou kratších stran byla branka. Ihned mi bylo jasné, že ona prkýnka v ruce slouží k tomu, aby míček, který proti sobě odráželi, dopravili do branky protivníka. Doposud jsem však nedokázal získat odpověď na otázku, proč je míček vyplněn menšími kuličkami a tudíž je při pohybu značně hlučný.

Po chvíli sledování této hry jsem byl vyzván, zda bych si nechtěl zkusit zahrát. Inu, proč ne, řekl jsem si. A už jsem měl v ruce prkýnko a stál naproti muži, jež byl mým protivníkem. Hráli jsme asi deset minut a já samozřejmě těžce prohrál. A jaké asi bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že muž, jehož jsem se pokoušel pokořit, je slepý, snad ani líčit nemusím!

Hra, kterou vám chci představit, je velmi podobná té, jež jsem před pár lety poprvé spatřil. I ona je postavena na jednoduchém principu: dvě prkýnka, dvě branky, míček a ohraničený stůl.

Pakliže většina her, které vám přinášíme, je určena spíše pro hráče trošku starší (10 let a více), tato bude výjimkou. Pokud se, tatínkové a maminky, nebojíte své malé ratolesti čas od času pustit k počítači a dopřát jim nějaké to odreagování, právě tato hra by měla patřit mezi stavební kameny vaší hráčské knihovničky. Dítě nejenže si bude neuvěřitelným způsobem zlepšovat postřeh, ale hra jej bude nejspíše i bavit.

Grafické zobrazení a objekty ve hře jsou přizpůsobeny věku uživatelů, pro které je hra určena. Veselé barvičky, srandovní postavičky a celkově příjemné prostředí dodává hře příjemný šmrnc. Ale rozhodně nečekejte žádné grafické orgie, efekty a kdovíjaké vymoženosti dnešní doby. Hra obsahuje jen to, co obsahovat musí, nic víc, nic míň.

Hra má ale i několik chybiček. Především je možné hrát pouze proti počítači, takže jste-li dva, máte smůlu. Také celkových variací, jak hru hrát, mnoho není. Pouze jeden stůl a pouze jedno barevné schéma neustále dokola.

Naproti tomu je příjemné, že si můžete zvolit druh protivníka. Těch je na výběr celkem pět (zátka od limonády, dva malý tajtrjlíci, šáša Eda, banán na skateboardu a dva bratři s barvou mandarinky). Každý má jiný styl hraní, každý vydává jiné zvuky, každý je různě naanimován. Prostě radost pohledět.

Velmi zajímavé zpestření hra získává v podobě neposedné hvězdičky, která poletuje nad hrací plochou. Každou chvíli na vás, soupeře či míček zaútočí a dotekem zastaví. V tu chvíli nemůžete nic ovládat a míček, který směřuje za vítězným bodem, již nikdo nezastaví. Když už jsme u těch bodů, je to jediný ukazatel, který vám hra nabízí. Za každou vstřelenou branku získáváte bod a celkem jich potřebujete deset k vítězství.

Zvukové schéma autoři zvolili naprosto ideálně. Veselé zvuky, pohodová hudba na pozadí, opravdu radost poslouchat.

Když se na hru podívám ze všech stran, je mi jasné, že na dlouhé hraní to asi není. Spíše si občas jen tak šťouchnout a odreagovat se. Ovšem pro malé děti je hra opravdu jak stvořená a bavit se u ní budou určitě několikrát déle než my.