XED - nepřetržitý proud projektilů

Tato exkurze do vesmíru nejspíše nesončí dobře. Hned při první zastávce se totiž stanete terčem opravdu ostré palvy, přičemž další vesmírná plavidla přilétají jako na běžícím pase. Zvládnete takovou krizovou situaci?

Myslím že nic nezkazím, když hned z kraje prohlásím, že XED je tradiční vesmírnou střílečkou – nic víc, nic míň. Navíc k nám přichází z dalekého východu, čemuž napovídají nejen občasné klikyháky nečitelné pro většinu evropských hráčů ale především nepřehledný styl hry.

Jako tradičně usedáte dovnitř malé vesmírné lodě. Přesněji řečeno si můžete na začátku vybrat ze tří, respektive dvou možností. Ta třetí je prozatím zrakům začátečníků zahalena a dostanete se k ní až za mimořádné herní zásluhy. To ale vůbec nevadí, dvě možnosti jsou naoko dost, což ale neplatí pro tentokrát. Jak sami lehkým prozkoušením zjistíte, rozdíly mezi oběma loděmi jsou doslova minimální. Tedy ano, jeden zde je a sice v barevném provedení projektilů, které vypalují, což je ale, jak jistě sami uznáte, trochu málo.

Jak je vidno z obrázků, obrazovky v XED nepatří k nejpřehlednějším, což má za následek vaše zbraň. S největší pravděpodobností totiž budete také hru hrát stylem, že na začátku zmáčknete klávesu pro střelbu (Z) a nepustíte ji až do momentu, kdy hra končí. Ona ani jiná cesta k vítězství nevede, ovšem budete se muset rozloučit s přehledností.Tři mohutné a nepřetržité proudy projektilů totiž zabírají celou jednu třetinu obrazovky, což dosti zužuje prostor, v němž se můžete orientovat. O to překvapující pro mě bylo, že i na to, jak hra působí nepřehledně, se v ní dá poměrně slušně manévrovat. Alespoň ze začátku. Projektily jsou totiž vypalovány v rozumné míře a vyhnout se jim nebude jenom pro trochu bystrého hráče nejmenší problém. Pochvalu je třeba udělit za nepřátelské letouny, které jsou variabilní a autor si s nimi na první pohled pohrát. Ostatně každý disponuje trochu jiným stylem palby, což platí pro konečného bosse na závěr Stáže dvojnásob. Ten na vás vyzkouší snad všechny možné sestavy projektilů, které buď vyšle do jediného místa, nebo je nechá kroužit a následně rozprchnout po celé obrazovce. A občas jsou kreace, které s modrými puntíky vymyslí tak zajímavé, že byste se mohli nechat snadno unést a pozorovat je.

ED tedy dopadl poměrně dobře. I když trpí neduhem zdánlivé nepřehlednosti, vyhráli si s ním autoři a svou hru vypilovali na herně únosnou míru. Navíc je vám udělena možnost po smrti začít zase v místě, kde jste zemřeli, což hru dosti zjednodušuje.