XEvil - zabij nebo budeš zabit

Deset postav, bezpočet úrovní, hektolitry krve, tuny oceli, vy a stovky nepřátel. Tak vypadá komplexní a variabilní freewarovka mapující ""život"" hříšníka poté, co je za své předchozí činy deportován do pekla, aby bojoval o své místo na slunci. A nejen on, ale i spousta dalších. Vítejte na dně společnosti.

Po nějakém čase tu opět máme hru, která není ani tak propracovaná, originální či zábavná, jako spíš neuvěřitelně násilná a krví v žádném případě nešetřící. Je otázkou, zda proto, že je původně napsaná pro operační systém UNIX a jeho odnož Linux (nechce se mi věřit, že by se explicitně předpokládalo, že programátoři a hloubaví uživatelé používající tento software mají neustálou touhu někoho zamordovat :-) nebo proto, že se její tvůrce nechal inspirovat několika historickými kousky podobného zaměření (což je pravděpodobnější). Ať tak či onak, na hře odvedl rozhodně velký kus práce a nechal ji navíc "otevřenou" (tzv. open source) pro ostatní, takže máte-li dostatečně tvůrčího ducha a nebojíte se od přírody programování, můžete si kopii XEvilu upravit k obrazu svému a třeba se prostřednictvím homepage hry stát jejím spoluautorem.

Vraťme se ale k samotné hře. Ve své podstatě nejde o nic jiného než akční vyvražďovačku viděnou z pohledu třetí osoby způsobem, jaký známe z věšiny arkád. K mému překvapení se ve standardním módu hry dozvíte dokonce základní zápletku, kterou vás XEvil ponouká k dokončení jakési improvizované "kampaně" složené vždy z několika vyvražďovacích a jednoho "příběhového" levelu. Základní myšlenka je ta, že vaše postavy zhřešily a po smrti tak byly odsouzeny k pobytu v pekle. Vládce pekla je ale mrcha proradná a pro potěchu sebe a svých příznivců pořádá krvavé souboje, jimiž určuje, kdo se po imigraci do pekla stane řadovou uklízečkou a kdo jeho pobočníkem. Vašim jediným cílem je tedy bojovat jako o život (přestože jste po smrti, zajímavá ironie) a snažit se tak o co nejlepší umístění v "pekelné" hierarchii.

Pokud vás to snažení jednou omrzí (a ono vás omrzí hodně brzy), stačí v Options menu hry přepnout mód a jede se vesele dál. Místo všech úrovní můžete XEvilu přikázat vybrání jen těch přináležejících do kampaně (Scenario Only), pokud máte s sebou kamaráda, pravděpodobně zvolíte duel atd. Když si s nastaveními trochu pohrajete, zjistíte, že naoko vcelku povrchní hříčka je v tomto případě mocný neskutečně variabilní nástroj. A to jsem ještě nezmínil, že instalačka hry zabírá toliko asi 880 kB místa a součástí základní instalace je celá desítka nejrůznějších a navzájem diametrálně odlišných postav.

Míra, jakou se od sebe jednotlivé postavy liší, je navíc výborně skrytý motivační nástroj. Během hry totiž nemáte neustále tentýž charakter, kdežto jste nuceni k jejich střídání - musíte se tak s každým z nich naučit hrát a především vyhrát - pokud chcete slavit úspěchy. Pokud například máte mnohatunového robota střílejícího laserová paprsky, pravděpodobně od něj budete jen těžko očekávat snadnou manipulovatelnost, naopak s ohebným a mobilním človíčkem zase pro změnu přicházíte o tu obrovskou palebnou sílu. Kouzlo XEvilu tkví právě v oné vyváženosti - žádná z postav nějak extrémně nevyčnívá z řady a žádná nepatří takříkajíc "do šrotu".

Pakliže se do hraní XEvilu pustíte, vřele vám doporučuji co nejdříve navštívit jeho oficiální stránky a prolistovat si jak podrobný herní manuál (zkuste se překonat, přestože normálně asi manuály moc často nečtete :-), tak především prolétnout atributy jednotlivých postav - snadněji se tak přiučíte o vlastnostech všech postav a váš prožitek z boje bude o to silnější.

A na závěr něco málo k technickému zpracování. Graficky na tom XEvil není nijak excelentně - což ostatně můžete posoudit z okolních screenshotů. Mně osobně ale i strohost grafiky jistým způsobem výborně zapadala do stylizace hry - možná snad tím, že díky absenci namakaných efektů více vnímáte její spíše herní prvky. MIDI muzika hrající do pozadí je naprosto příšerná a vřele doporučuji její včasné vypnutí - opět v menu Options.