I když projekt na první pohled vypadá jako akční střílečka ve vesmíru, my jakožto znalci jeho děl prvnímu dojmu nevěříme a děláme dobře. Xoldiers totiž nabízí podstatně více, dokonce i v akčních hrách toliko opomíjený příběh. Ten sice není nijak rozvitý a spíše jde o krátké komentáře mezi misemi. Jejich krátkost ale vynahrazuje kvalita, vtipnost a trefnost, která je opět na velmi vysoké úrovni.
No ale zpátky k samotnému hernímu principu. Místo vesmírné rakety ovládáme pluk vojáčků seřazených v řadách, přičemž tuto formaci nelze mimochodem změnit. To ale není nijak na škodu, takto s nimi můžete pohybovat jakoby s jedním tělesem, což je extra pohodlné a ovládání tak mohlo být umístěno na kurzorové klávesy. S blokem vojáků budete mít za úkol v každé misi dobýt jednu základnu a zničit její fialové budovy. Ve válce ale nikdy nic nebývá tak úplně snadné a tak se samozřejmě před základnou nachází mnoho obranných jednotek. Ty je možné rozdělit na statické kanóny vystřelující jak projektily, tak i celé tanky pochodující směrem k vám. Pak jsou zde také pěší protivníci generovaní jistými budovami. No a zpravidla jsou tito všichni jistým způsobem postaveni jeden za druhého, takže k vám v jednu chvíli a z jednoho místa proudí hned několik nepřátel a je jen na vás, zda je odstraníte a jak.
Dobré je většinou kráčet jako jeden muž a pálit. To se ale nevyplácí, neboť i když s plukem pohybujete jako s celkem, ubývá jak se patří po částech. Pokud tedy tank zasáhne vaši horní stranu a přejede dva vojáčky, tito dva jedinci z formace vypadnou a vaše palební síla je o dost menší. S tím je nutné kalkulovat dopředu – ve chvíli kdy vám na poli zůstanou dva poslední bojovníci, již se návalu nepřátel ubráníte jen opravdu stěží.
Xoldiers je originální i co se zpracování týče. Autor sice na první pohled zvolil jednoduché zpracování s temným pozadím, vše ale vynahradil efekty. Ty jsou bohaté a vpravdě netypické. Hratelnost je rovněž na výši. Mise se podařilo vytvořit velmi svižné, navíc se odehrávají na jediné obrazovce. Hratelnosti pomáhá i zvyšující se obtížnost. Kromě jednoduššího základu co se technické stránky týče tedy nelze této hříčce téměř nic vytknout.