Yeti – po stopách mýtu

Tady David Attenborough pro National Geografic: Tohle musíte vidět!

yeti_01

Máte rádi dokumentární filmy o přírodě? Jste ten typ náročného diváka, který si místo koukání na devět-set-padesátou verzi talentové soutěže na komerčních televizích zapne veřejnoprávní kanál se všemi těmi zajímavými a poučnými informacemi, zajímavými krajinkami a roztomilými zvířátky? V tom případě se vám v dutině lebeční válí orgán lačnící po poznání, anebo vám v žilách koluje krev dychtící po objevitelském dobrodružství. Pokud splňujete oboje, nehleďte na televizi, oblékněte pršiplášť či zimní bundu, popadněte fotoaparát nebo kameru a padejte do přírody! Všechny ty objevy za vás nikdo jiný objevovat nebude!

Jako člověk odkojený (Pravděpodobně doslova.) mnoha přírodovědnými dokumentárními cykly, jsem si povšiml jedné věci: I když se kameraman dívá skrz objektiv na malé antilopí mládě, které skupinka vlků, lvů nebo jiných šelem zrovna trhá na malé kousíčky, zůstává kameraman stoicky klidný. Malá antilopa může řvát z plných plic bolestí, její malé orgány se můžou pod tíhou čelistí šelem párat jako hadry, ale jako zděšení diváci se vždy dočkáme pouze lakonického vysvětlení, že příroda je krutá a jako dokumentaristé nemůžou lidé ze štábu udělat pro záchranu mláděte nic. Nemohou přece zasahovat do koloběhu života.

Musím říct, že při hraní Yetiho jsem si toto uvědomil. Štáb stojící za sledováním tohoto bájného zvířete totiž nezůstane u pouhého natáčení a pozorování v přirozeném habitatu. Přiznejme si, to by byla pravděpodobně herně docela nuda. Co naopak ovlivnit život Yetimu tak, abychom získali co možná nejdetailnější a nejvíce šokující záběry z jeho každodenního bytí? Proč ne. Hlavně když nás neuvidí a bude co natáčet.

Zajímavostí je, že hru sledujete z pohledu právě kameramana a tudíž se na svět boží díváte skrz stále připravený objektiv. Dále se ovšem jedná o poměrně klasickou adventuru, jen s tím, že předměty, které nalézáte a používáte neovlivňujete sebe, ale právě chudáka pana Yetiho. To, že se jedná opravdu o trošku divné zvíře zjistíte záhy. Samotné hře je nutné pochválit její originální ztvárnění i nápad. Na druhou stranu příběh hry vyznívá do ztracena, protože hra žádný konec vlastně nemá. Končí tak nějak uprostřed ničeho. Je to trošku škoda, ale podle závěrečných titulků se již kuchtí další díl, takže Yeti se z hledáčku naší kamery hned tak neztratí.