Na první pohled možná zaujme důvěrně známé herní prostředí, stejně jako hudba na pozadí. Samozřejmě, autor tak trochu vykradl starého dobrého Maria, což sice znamená téměř nulovou invenční složku do samotné hratelnosti. Na druhou stranu ale může být jakousi zárukou kvality.
Principem typingových her je psaní a to v co nejrychleji možném tempu, jak to jen jde. V dnešní hře to budete mít navíc dostatečně ulehčené a to díky nutnosti zapisovat vždy jen jedno jediné písmeno místo celých slov, k nimž jste nuceni v jiných typingových hrách. Tato výhoda ale má v prvních minutách za následek tak trochu mdlou hratelnost, alespoň pro ty dostatečně zvyklé psát na klávesnici. Naštěstí se velice rychle (možná až neúměrně) začne obtížnost zvedat, což má za následek větší frekvence nepřátel. Právě ty totiž budete mačkáním správného tlačítka zabíjet, což se nám musí podařit dříve, než potvůrka stihne sletět až dolů a odebrat nám tím část zdraví. To nebude zpočátku vůbec obtížné, vždyť nepřátelé se objevují až na úrovni mraků a než stihnou snížit letovou výšku zvládnete dané písmeno na klávesnici najít i úplný začátečník. To ale již neplatí v pozdějších fázích a dalších levelech, kdy budete mít na obrazovce i dva nepřátele naráz, které musíte dostatečně rychle zpracovat. Navíc se na závěr levelu střetnete zase s o fous obtížnějším bossem, kde musíte porazit nejen jeho ale i celou jeho armádu věrných minionů, tedy klasických nepřátel, kteří jsou rozhodnuti bránit jeho život.
Grafickou a zvukovou stránku se prostě nesluší hodnotit, právě díky vykradenému vizuálnímu kabátku, stejně jako zvukům, které sice dost možná vyrazí nejednu nostalgickou slzu v oku pamětníka, na druhou stranu ale nepřináší zcela nic nového.