Yucata - starodávná logika na PC

Jen málo her okouzlí hráče již na první pohled takovou mírou komplexnosti zakuklené v moderním, jednoduchém a přirozeném kabátku doplněném skvělou grafikou a chytlavým a příjemným hudebním doprovodem. Máte-li rádi starodávné civilizace, tenhle kousek by vám ve sbírce rozhodně neměl chybět.

Před relativně nedávnou dobou jsem si uvědomil, že narozdíl od školy, tyranského to ústavu v rukách naší zteřelé vlády, jsou logické hry schopné, i když s obtížemi, vybudit můj líný mozek k nějaké nenáročnější aktivitě. Většina z nich totiž vládne jedním prvkem, který je zatím zřejmě většině pedagogů naší republiky neznámý - motivací. Motivuje vás nejen k tomu, pochopit většinou dosti složitá, promyšlená a komplexní pravidla, ale také ke snaze vyhrát nad počítačovým nebo skutečným oponentem a dokázat si tak vysokou úroveň přemýšlivosti, inteligence či chcete-li dedukce.

Pravda, logických her se na Plných hrách za poslední měsíc objevilo tolik, že vám to vystačí na hraní až do konce prosince, ale na druhou stranu jsme vás rozhodně o recenzi brilantní freewarovky Yucata nemohli ochudit. Ona to totiž tak úplně logická hra není - mimo prvků typických pro myšlenkově náročné hry totiž zaujme i pojetím tradiční stolní políčkové záležitosti a la "Člověče, nezlob se!". Porovnání hry Yucata s triviálností podobného kalibru by ovšem bylo nejen nevhodné, ale rozhodně také alibistické. Ať totiž vypadají pravidla téhle freewarovky na první pohled jakkoliv primitivně, pod povrchem skrývají neuvěřitelnou komplexnost a promyšlenost nápadu.

O co tedy jde? Příběh hry vychází ze skutečné události, kdy skupinka archeologů v roce 1995 objevila v hlubokých lesích na území Mexika dosud neprobádané pozůstatky starodávné Mayské civilizace. V tu dobu údajně (tahle část příběhu už je čistou smyšlenou lží) jistý nadšenec jménem Stefan Dorra nalezl hru, jejíž poslední partii si někdo zahrál před celými tisíci lety...

To už se ale dostáváme do současnosti. Na obrazovku po spuštění hry bleskurychle vyběhne nevelké okénko s vlastním hracím polem ve své největší části a účelným menu na obvyklém místě v horní části okna. Mimo těchto ovladacích prvků přidali autoři pro snazší orientaci do hry i tři velké ikony (naleznete je hned pod hlavním menu), které představují tři obecně nejpoužívanější položky při hraní Yucata. V menu Preferences tak jen nastavíte všechny potřebné atributy jako počet hráčů a to, zda je má suplovat počítač, případně pořadí jednotlivých hráčů, a můžete se plně oddat víru starodávné deskové hry.

Každý hráč dostává do začátku amulet (obdoba paňáce z Člověče, nezlob se) a sedmero různých karet, které je nutné v každém kole použít k pohybu amuletu po spirálovitě zatočeném hracím poli. Mezi sedmi kartami je pětice karet obyčejných, neboli hodnotových, po jejichž použití se váš amulet přesune směrem v před o udaný počet polí. Dvě zbývající karty jsou tzv. speciální - první z nich, ta s vyobrazenými šavlemi, slouží k přesunutí použitého amuletu před aktuální vedoucí amulet. Použije-li ji vedoucí hráč, posune se jeho amulet o jedno pole vpřed. Druhá karta, mající na svém líci několikero nakreslených otazníků, způsobuje zopakování tahu vašeho předchozího soupeře ovšem aplikovaného na váš amulet. Znamená to, že pakliže se předchozí oponent rozhodl přesunout svůj amulet o čtyři pole vpřed, přesune se tak i amulet váš. Je třeba si ovšem dávat velký pozor, jak daný oponent v posledním kole táhl, protože jinak lze "bonusovou" či otazníkovou kartu snadno promrhat bez viditelného výsledku.

Všem vám je asi jasné, že aby hráč vyhrál, je nutné požívat a kombinovat všech sedm karet podle své nejlepší intuice a vědomí. Karta totiž po použití okamžitě z vašeho balíčku mizí a vrací se s ostatními kartami zpět až po vypotřebování celého semičlenného balíčku, což hru značně komplikuje. Navíc nesmíte v tomtéž kole použít kartu, kterou již před vámi použil oponent, jestliže nejde o poslední kartu. Zde ovšem výtah z pravidel hry zdaleka nekončí - v takovém případě by totiž hra byla až příliš snadná a příliš závislá na štěstěně a nikoliv zdravém rozumu každého hráče.

Velice důležité jsou ve hře také různobarevné kameny rozmístěné na kamenných destičkách, po kterých se soupeřící amulety pohybují. Jakmile se rozhodnete postoupit svým amuletem na místo, kde takovýto kámen je, všechny kameny včetně cílového se přesouvají do vaší "zásoby". Mimo tmavomodrých a žlutých jsou ve hře i speciální červené kameny, jejichž funkce je od těch obyčejných relativně dost rozdílná. Vezměme to ale od začátku - žluté kameny, tj. ty, kterých je ve hracím poli nejvíce, jsou kameny, za něž dostáváte bodové ohodnocení - čím více tím lépe. Tmavomodré jsou kameny negativní, s každým takovým kamenem vaše celkové skóre klesá a to exponenciálně - máte-li v balíčku jeden takový kámen, je vám z celkového dosaženého úhrnu bodů odečten jeden kámen, máte-li je dva, rozlučte se s třemi body (1+2), máte-li je 3, obere vás hra o šest bodů (1+2+3) atd. Speciální červený kámen funguje jako destruktor kamenů tmavomodrých, ovšem naproti výše popsanému postupu výpočtu skóre vám takový kámen odebere vždy pouze jeden kus jeho tmavomodrého kolegy.

Ufff… a pozor, ještě pořád to není všechno. Hra vám umožní vybrat si z několika různých rozestavění hracích kamenů, což dobu strávenou u monitoru ještě mnohonásobně prodlouží. Okouzlující zpracování hry navíc umocňuje geniální hratelnost a neuvěřitelně chytlavá, příjemná a nenáročná muzika, která jemně dokořeňuje už tak skvělou směsici, kterou se autorům podařilo připravit. Klobouk dolů, tak dobrou logickou hru jsem nehrál ani nepamatuji.