A ona spojitost s jednou z největších legend freeware průmyslu, Icy Towerem, není jen tak náhodná. Ve skutečnosti jsou si totiž hry poměrně podobné ačkoliv každá staví na trochu jiných hodnotách. Zatímco v Icy Toweru autoři vsadili na osamocenou čistou a návykovou hratelnost založenou na mačkání celkem asi tří kláves, Zub je daleko komplexnější. Zda je to po hratelnostní stránce dobře či naopak již nechám, na vašem vlastním posouzení.
Cílem Zubu je zhostit se ovládání blíže neidentifikovatelné postavy, která nenabyla žádných speciálních schopností a jediné co zvládne je vyskočit pouze o omezenou vzdálenost vzhůru a zároveň vystřelit ze své jediné zbraně. Tyto dvě schopnosti v průběhu hrací doby také využijete asi nejvíce, vždyť cílem bude procestovat celkově desítku planet. Začínáte samozřejmě na první a pomocí teleportů se musíte přesouvat dál a dál. K teleportům, abyste je mohli využít, se ale musíte nejprve dostat, což nebude vůbec snadné. Cesta totiž vede jedině přes desítky a desítky plošinek, v nichž je již první záludnost oproti Icy Toweru. Nejsou totiž poslušně naskládány za sebou tak, abyste je jen mohli okamžitě využít, vy si jejich polohu musíte nejprve upravit a to pomocí stisknutí šipky dolů a následného použití kurzoru vpravo či vlevo, čímž odsunete plošinku do libovolné vzdálenosti a to nejlépe tak, abyste se z ní bezpečně dostali na další a tak stále do kolečka. Bohužel jsou tyto předměty poměrně malé velikosti, díky čemuž se bude velice snadno stávat že spadnete o několik dolů nebo úplně na zem, což sice nezpůsobí vaši smrt, je to ale pořádně otravné.
Dalším nezanedbatelným prvkem jsou nepřátelé, jejichž počet neustále roste. Přilétat budou z horních lokací a pozvolna se vzduchem přibližovat k vaší maličkosti. Na vás bude samozřejmě všechny zlikvidovat ještě před tím, než se k vám přiblíží a případně vás zraní.
Zub je zajímavé a rozhodně návykové dílko, které snad jenom kazí občas velká obtížnost spojená s neustálým opouštěním dosaženého místa a nutnosti začátku od nultého patra.