Hra o životě a hra na život. Tak by se dal Unmanned charakterizovat nejlépe. Hráči, kteří lačně vyhledávají netradiční herní zážitky, nesmějí touto kuriozitou opovrhnout.
Flashová hříčka Unmanned je jen stěží nějak definovatelná. Nejsem si jistý, jestli je to adventura, simulátor nebo nějaký druh arkády. Abych byl naprosto upřímný, nevím ani, jestli je to vůbec hra. Hraje se to, ale odměnou je pro člověka jen další obrazovka, další scéna. Nakonec není ale život sám něco podobného?
Podle Shakespeara jsme všichni jen herci. Podle modernějšího pojetí jsme všichni hráči. Ve chvíli, kdy se ráno zvedneme z postele, až na kost propocení po absurdní noční můře jako hlavní hrdina hry, hrajeme si, že prožíváme své dny. Zatímco ve skutečnosti je nějaká hmatatelná odměna z toho hraní jen velmi těžko postřehnutelná, Unmanned vás alespoň, když už nic jiného, odmění alespoň jakýmsi metálem nebo odznáčkem za tu kterou činnost. Obraz střídá obraz, dějství střídá další dějství a náš hrdina, pilot armádního dronu (kdo hrál některý z posledních Call of Duty, ví, co to tenhle dron je), tráví celý svůj den odpovídáním na zdánlivě nepodstatné otázky a plněním svých povinností jako vojáka, otce i muže. Kromě odpovídání v rámci různých všedních dialogů se hráč, vždy simultánně, snaží ve druhé části obrazovky pomocí jakýchsi miniher řešit zdánlivě banální situace. Zprvu třeba řádně oholit protagonistu. Nevěřili byste, jak je podle Unmanned těžké dobře oholit chlapa.
Nutnost poslouchat rozhovory, odpovídat co možná nejlogičtějším a nejmorálnějším způsobem a přitom hrát ve druhé půlce obrazovky minihru je na hráče kladena stejně důrazně jako na člověka dýchání. Často je obtížné udržet pozornost na té které části monitoru, a tak lidé s vyvinutým pozorovacím talentem či schopností zpracovávat vícero informací zároveň mají nespornou výhodu. Tak schválně, kolik získáte na první zahrání odznaků.
Pokud si k tomu všemu, co bylo řečeno, připočteme i vynikající hudbu, máme vystaráno o střízlivé překvapení. Unmanned je sice něco, co by se dalo nazvat experimentem, ale je rozhodně experimentem povedeným. Veškeré výtky, které by se hry mohly jakkoliv týkat, implikuje už samotné jádro hratelnosti: Tedy vyžadování pozornosti od hráče a nutnosti reagovat na vícero věcí v jednom okamžiku. Veškeré další argumenty, které lze použít proti jiným hrám, jsou zde silně invalidní. Od tvůrců vynikajícího Every Day The Same Dream je to tedy další trefa do černého, za kterou by si zasloužili od freeware komunity hobla.