LostFellas – nechoď pro ránu daleko

Den v kůži nevybíravého mafiána v klasické adventuře s drsnou mluvou a ohavným zpracováním.

lostfellas_poster

Klidné vody žánru adventur se moc často nečeří. Pravdou je, že až na několik málo výjimek, se za poměrně dlouhou periodu existence tohoto, dnes již mnohem méně ceněného herního odvětví neudálo nic, co by v srdcích pravověrných "adventuristů" rozdmýchalo plamínek přežívajícího žánru v pořádný táborák. Revoluce se zde dlouho nekonala, i když šance byly. Dnes tu máme adventuru, která do oboru také nic nového nepřináší, což lze mnohdy zazlívat, nicméně u LostFellas jsem rád, že je tomu tak. Stará dobrá klikací adventura jako z poloviny devadesátých let, která si s tímto statusem bere to dobré, co vždy v tomto žánru fungovalo, ale bohužel si odnáší i výtky za to, co nefunguje a nikdy nefungovalo - ale popořadě.

Sledujeme příběh Petera Browna, člověka, který se neštítí špinavé práce. Práce, kdy nejdete pro ránu daleko, jako je to v případě, když děláte pro mafii v Las Vegas. A pro tu skutečně Peter pracuje až do chvíle, kdy se nepovede jedna z jeho příležitostí, jak si na vlastní pěst přivydělat a je nucen narychlo sehnat sto tisíc dolarů na splacení půjčky pro mafii z Chicaga. Je horká červencová noc roku páně 1986 a náš hrdina si to zrovna sviští dálnicí uprostřed Nevady v luxusním autě a s dvěma miliony dolary v kufru. Kde vzal tolik "drobných" na cestu je předmětem jeho dalšího vyprávění, které začíná někde na půli cesty do Las Vegas, nepojízdným autem uprostřed pouště a městem s pachutí zapadákova na dohled.

Příběh je ostatně dle mého názoru to nejlepší, co hra obsahuje a intro, které je z valné části tvořeno pouze listováním černobílými, rozmazanými "fotografiemi" za doprovodné narace hlavního protagonisty obsahuje přesně to, co by adventura měla mít. Děj a z něj vycházející atmosféru. Právě z intra je, i díky "břitkému" vyjadřování hlavního hrdiny patrné, kudy atmosféra takříkajíc "teče". Teče tedy do stanice s názvem Noir. Bohužel ve hře samotné je to zcela jinak. Ručně, snad ve win Malování pomocí myší kreslené, téměř statické obrazovky a příšerný dabing jsou vržením ze snových koutů vypravěčského umu zpět na chladný beton pozvracených chodníků. Kdyby byla celá hra koncipována jako statická a němá adventura vyprávěná právě pomocí prvků obsažených v intru, jásal bych blahem. Takto je to pouze nevzhledný a příšerným ozvučením zadupaný titul, který si však své příznivce i přes častou nelogičnost prováděných akcí (Hurá, návod existuje!) zcela jistě najde.